8 C 238/2023-37 — Okresní soud v Benešově

Dne [datum] podal žalobce u zdejšího soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 788 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný byl Policií ČR převezen dne [datum] k ošetření do [anonymizována dvě slova] stanice [anonymizováno] nemocnice [obec], přičemž služebním vozidlem bylo takto najeto 100 km. Náklady na převoz, spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku, byly vyúčtovány v celkové výši 788 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k jejich úhradě nejpozději do [datum], avšak ten dluh neuhradil. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v aktuálním znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí náklady na dopravu vyšetřovaná osoba. V daném případě byla prokázána u žalovaného přítomnost alkoholu, což vyplývá ze záznamu [anonymizována dvě slova] stanice. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 26. 7. 2023 pod č. j. 8 C 238/2023-25 platební rozkaz, který se žalovanému nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne 7. 9. 2023, č. j. 8 C 238/2023-29, zrušen a soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému žalovaného řádně předvolal. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a vzal za prokázané, že dne [datum] provedla hlídka [obec] ČR převoz žalovaného do [anonymizována dvě slova] stanice [anonymizováno] nemocnice [obec] ze [anonymizováno], když mu byla mu byla zjištěna přístrojem zn. Dr hladina alkoholu v krvi 2,46 ‰. Při převozu žalovaného v čase od 12:15 do 14:28 hodin bylo služebním vozidlem nejeto 100 km. Žalobce následně vyčíslil náhrady za použití služebního vozidla ve výši 788 Kč v souladu s vyhl. č. 358/2019 Sb. a v souladu s ustanovením § 20 a násl. zákona č. 65/2017 Sb. vyzval žalobce žalovaného k úhradě těchto nákladů výzvou ze dne [datum]. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil. Při právním posouzením věci vycházel soud z ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., v platném znění, podle kterého je osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, povinna podrobit se odbornému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu nebo jiných návykových látek včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení. Podle § 24 odst. 2 citovaného zákona prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Podle odstavce třetího téhož ustanovení náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný nekontroloval své chování v důsledku požití alkoholu, a proto byl převezen na protialkoholní záchytnou stanici. Podle ustanovení § 24 odst. 3 zmíněného zákona vznikla žalovanému povinnost hradit náklady vyšetření a náklady na dopravu žalovaného na předmětnou záchytnou stanici, které byly vyčísleny částkou 788 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku včetně požadovaného úroku z prodlení, jehož nárok a výše jsou odůvodněny ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni počátku prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobce představuje paušální náhrada za dva úkony po 100 Kč, celkem 200 Kč, podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl.č. 254/2015 Sb. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 200 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud rovněž rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit soudní poplatek za řízení v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce je od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 osvobozen, a tudíž poplatková povinnost přešla na žalovaného. Žalovaný je proto povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč ve prospěch České republiky – Okresního soudu v Benešově, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].