12 C 131/2024-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce smlouvu, kterou ale, v rozporu se smlouvou, nesplatil žalovaný tak, jak bylo dohodnuto, a dosud dluží žalovanou částku, a to přes upomínání o zaplacení. Nárok žalobce je odůvodněn minimálně nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši skutečně poskytnuté jistiny, kterou žalovaný nevrátil ani částečně; proto také žalobkyně neuplatňuje jiné nároky podle smlouvy.Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že zahraniční obchodní společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , jakožto postupitel a společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jakožto postupník, uzavřeli dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení žalované pohledávky. Dne , datum, uzavřela tato společnost smlouvu o postoupení pohledávek na žalobce, a to včetně pohledávky za žalovanou. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému téhož dne převodem na účet částku , částka, . Žalovaný z této částky nevrátil žalobci ničeho, ačkoliv byl upomenut výzvou k zaplacení ze dne , datum, se lhůtou k plnění do , datum, , žalovaný ničeho neuhradil.Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení § 2991 o bezdůvodném obohacení, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Při posouzení postoupení pohledávky vycházel soud z § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.V daném případě bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobce se žalovaným jako dlužníkem jednal o uzavření smlouvy, na základě tohoto jednání právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, . Žalovaný však tuto částku přes výzvu k vrácení dosud ani částečně nevrátil. I kdyby tedy nebyla smlouva uzavřena platně, plnění bylo poskytnuto a v poskytnuté výši se jedná o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit. Žalobce pak prokázal obsahem smlouvy o postoupení pohledávek, že na něj přešla pohledávka za žalovaným, a je tak aktivně legitimován. Za této situace s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku vznikl žalobci nárok na zaplacení žalované částky (nevrácené jistiny), a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty poskytnuté k dobrovolnému zaplacení, které také soud přiznal tak, jak byly žalobcem požadovány.Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný a zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Náklady řízení žalobce ve výši , částka, představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , a náklady právního zastoupení , částka, . Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, (vzhledem k datu podání žaloby v této věci). Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna , částka, za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po , datum, , a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do , částka, a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 2. přes , částka, do , částka, předmětu řízení jde o , částka, ). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x , částka, – , částka, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x , částka, – , částka, , a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy , částka, .