12 C 266/2023-19 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit mu částku 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení, žádal i náklady řízení. Uváděl, že jako pojistitel uzavřel se žalovaným jako pojistníkem pojistnou smlouvu, avšak žalovaný přes upomínky žalobce dosud dluží pojistné; pro jeho neplacení pojištění zaniklo. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ Pojišťovna“), pojistnou smlouvu Poškození a střet se zvěří, Povinné ručení [číslo], (dále jen„ Smlouva“). Počátek pojištění byl sjednán na den [datum]. Na základě Smlouvy Pojišťovna poskytovala žalovanému služby spočívající v pojišťovací činnosti – pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [anonymizována dvě slova], reg. zn. a žalovaný byl povinen řádně platit Pojišťovně sjednané pojistné. Tuto povinnost však žalovaný porušil, pročež vznikl dluh na pojistném, který je předmětem této žaloby. K zániku pojistné smlouvy došlo ke dni [datum] z důvodu změny vlastnictví vozidla. V pojistné smlouvě bylo sjednáno celkové roční pojistné ve výši 5 484 Kč s roční frekvencí placení splátek pojistného. Žalovanému vznikl dluh (nedoplatek) na pojistném do konce trvání pojištění ve výši 320 Kč. Na základě přeshraniční fúze došlo ke sloučení zanikajících společností [právnická osoba], [IČO] a [právnická osoba], [IČO] s nástupnickou společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], Česká republika, [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“). Veškerá práva a povinnosti vyplývající z výše uvedené pojistné smlouvy, včetně pohledávky na pojistném, tak přešla na Původního věřitele. Dne [datum] uzavřel původní věřitel se [právnická osoba] [právnická osoba] Smlouvu o postoupení pohledávek, dle které byla postoupena na [anonymizováno] [právnická osoba] i shora specifikovaná pohledávka spolu s veškerým jejím příslušenstvím. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění, žalovaný však ani poté neuhradil dlužné pojistné. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný platně uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu, na základě níž byl žalovaný povinen platit pojistné; žalovaný však nezaplatil pojistné do konce trvání pojištění dne [datum] v plné výši a dosud dluží 320 Kč. Žalovaný je však povinen za dobu, po kterou pojištění trvalo, platit sjednané pojistné - a tedy doplatit žalobci dlužnou poměrnou část pojistného 320 Kč do konce trvání pojištění, a to včetně zákonných úroků z prodlení, neboť ode dne [datum] již trvá prodlení žalovaného s celou úhradou dlužného pojistného i nákladů na upomínání. Žalovaný svou povinnost zaplatit dluh přes upomínky žalobce a předžalobní výzvu nesplnil, proto soud žalobám v plném rozsahu vyhověl. Pro úplnost soud uvádí, že právní nástupnictví společnosti [právnická osoba], po společnosti [právnická osoba], [IČO], vyplývá z obchodního rejstříku, své právní nástupnictví v pohledávce za žalovaným v nadepsané věci po [právnická osoba] a.s. žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, tím doložil svou aktivní legitimaci ve sporu. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – podle § 12 odst. 1 písm. a) pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla. Obecně upravuje pojistné smlouvy občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb. – v § 2758 a násl. Pokud jde o prodlení žalovaného, soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, a to z § 1968 a násl, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši 1 150 Kč představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a náklady právního zastoupení 750 Kč. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna 200 Kč za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po [datum], a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do 50 000 Kč a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do 10 000 Kč předmětu řízení jde o 200 Kč). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x 200 Kč – 600 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Tuto částku sodu snížil na výši žalované částky bez příslušenství, tedy na částku 320 Kč, podle § 14b odst. 4. Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x 100 Kč – 300 Kč, a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy 130 Kč. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.