12 C 295/2023-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se na žalovaném žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky 752 Kč s přísl. ve výši 85,44 Kč s odůvodněním, že žalovaný splnil svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když se stal držitelem televizního přijímače. Žalovanému pak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný však nesplnil svou poplatkovou povinnost a na úhradu televizních poplatků dluží žalobci částku 675 Kč za nezaplacené televizní poplatky, zákonné úroky z prodlení ve výši 85,44 Kč a částku 77 Kč na hotových nákladech spojených s upomínáním žalovaného o zaplacení. Žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, avšak ten ji neuhradil. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalovaný byl evidován jako poplatník televizního poplatku, a to na základě přihlášky držitele televizního přijímače ze dne [datum]. Tuto skutečnost soud považuje za prokázanou obsahem přihlášení poplatníka televizních poplatků. Obsahem výpisu detailu dluhu žalovaného považuje soud za prokázané, že dle evidence žalobce nezaplatil žalovaný televizní poplatek za období 5 měsíců – září, říjen a listopad [rok] a únor a březen [rok] - který činil vždy 135 Kč měsíčně, tedy 5 x 135 Kč, což představuje dluh ve výši 675 Kč; s upomínáním vznikly žalobci náklady ve výši 77 Kč. Dlužné částky však žalovaný ani zčásti nezaplatil. Tuto skutečnost má soud za prokázanou z výzvy žalobce včetně dodejky. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl evidován od [datum] na základě přihlášky jako poplatník televizního poplatku. Nezaplatil televizní poplatek za 5 měsíců, září, říjen a listopad [rok], dále únor a březen [rok], v měsíční výši vždy 135 Kč, a žalobci tak dluží 675 Kč (5x 135 Kč). Žalobci vznikly s upomínáním náklady ve výši 77 Kč za vyhotovení písemné upomínky a náklady poštovného na doporučenou zásilku. S úhradou tohoto dluhu je žalovaný v prodlení, nezaplatil přes upomenutí ještě před podání žaloby. Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činí měsíčně 135 Kč. Televizní poplatek měl žalovaný zaplatit nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný splnil svou povinnost a oznámil provozovateli vysílání, resp. pověřené osobě České pošty, že se stal poplatníkem televizního poplatku. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k zaplacení částky 675 Kč se zákonnými úroky z prodlení (které žalobce kapitalizoval částkou 85,44 Kč a požaduje je pouze do [datum], tedy jen za část období, kdy je žalovaný s úhradou dluhu v prodlení) a k úhradě hotových nákladů upomínání ve výši 77 Kč. Při posouzení úroků z prodlení soud postupoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se tím, že televizní poplatky včas nezaplatil, dostal se do prodlení a je povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 180/2013 Sb. a 351/2013 Sb. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, zvýšené o osm procentních bodů. Splatnost televizního poplatku byla k 15. dni každého měsíce, kdy měl žalovaný poplatek zaplatit a 16. dne téhož měsíce se žalovaný dostal do prodlení se splácením. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému dlužnou částku zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobce měl plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč – 400 Kč zaplacený soudní poplatek a 2x 100 Kč podle dle § 1 odst. 1 a 3, § 2 odst. 1 vyhl.č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení v rozsahu nákladů na zastoupení advokátem nebyla žalobci přiznána, neboť podstata ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobce agendu televizních poplatků sám spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobce. Žalobce si zvolil možnost být ve sporu zastoupen advokátem, což je jeho právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé (soud tu postupuje podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne [datum]). Toto rozhodnutí je odůvodněno podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.