12 C 301/2023-32 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se na žalovaném žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky 897 Kč s příslušenstvím – úroky ve výši 76,18 Kč a s náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný byl na základě sdělení distributora elektřiny o uzavření smlouvy o odběru elektřiny zahrnut do evidence poplatníků televizního poplatku, neboť nesdělil na opakovanou výzvu žalobce, že splňuje některou ze skutečností, pro které by takovým poplatníkem nebyl. Žalovaný však nezaplatil poplatky za leden až červen [rok] ve výši 135 Kč měsíčně, celkem tedy 810 Kč. Žalobce žádá i hotové výdaje na zasílání výzev ve výši 87 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky televizních poplatků za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 76,18 Kč. Žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, avšak ten ji neuhradil. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalovaný byl evidován jako poplatník televizního poplatku, a to na základě sdělení [právnická osoba], o tom, že žalovaný, bytem [adresa], [obec], [číslo] uzavřel smlouvu o odběru elektřiny na adrese [adresa žalovaného], [číslo]. Žalobce výzvami, zaslanými doporučeně poštou, ze dne [datum] a ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů řádně přihlásil do evidence poplatníků televizních poplatků na připojeném formuláři, anebo aby – na rovněž připojeném formuláři, čestným prohlášením – sdělil, jaké splňuje podmínky pro to, aby nebyl veden v evidenci poplatníků (formulář obsahoval možné skutečnosti, vedoucí k tomu, že žalovaný nebude zařazen do evidence poplatníků, s možností zaškrtnutí odpovídající varianty)). Obě výzvy žalobce zaslal žalovanému na adresu [adresa], [obec], [číslo]. Z výpisu z centrální evidence obyvatel vyplývá, že na adrese [adresa], [obec], [číslo] měl žalovaný bydliště od [datum] do [datum], nyní je (od [datum]) přihlášen k pobytu na adrese [adresa žalovaného], [číslo]. Žalobce tedy obě výzvy zaslal řádně, na odpovídající adresu. Žalovaný se bránil žalobě tím, že adresa [adresa], [obec], [číslo] je adresou místního úřadu, televizní přijímač nevlastnil, a od roku 2023, kdy změnil bydliště, bydlí ve společné domácnosti s matkou a bratrem a v této domácnosti matka televizní poplatky hradí. Tyto skutečnosti žalovaný sdělil soudu v rámci obrany proti podané žalobě, přímo žalobci před podání žaloby a zahájením soudního řízení tyto skutečnosti nesdělil, jak uvedl k dotazu soudu při jednání dne [datum]. Žalovaný je však od ledna 2023 v evidenci poplatníků televizního poplatku, byl tak povinen televizní poplatek hradit, protože žalobci nesdělil skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že k hrazení poplatků nebyl povinen. Po marném uplynutí 30 dnů od zaslání výzvy žalobcem – bez jakékoliv reakce žalovaného – byl žalobce povinen zařadit žalovaného do evidence poplatníků televizního poplatku, a to včetně povinnosti dlužné televizní poplatky vymáhat. Jelikož žalovaný za období leden až červen 2023 poplatky ve výši 135 Kč měsíčně nezaplatil, ani v této době nesdělil a nedoložil žalobci skutečnosti o tom, že nesplňuje podmínky pro vedení v evidenci poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, dluží na těchto poplatcích částku 810 Kč. K úhradě éto částky byl vyzván ještě před podáním žaloby předžalobní upomínkou, avšak dluh nevyrovnal. Žalovaný je povinen uhradit televizní poplatky za leden až červen [rok] včetně, tedy 6x 135 Kč, celkem 810 Kč i náklady na zasílání výzev doporučeně poštou (poštovné) ve výši 87 Kč. S každým měsíčním televizním poplatkem je již žalovaný v prodlení, zákon (viz dále) stanoví splatnost poplatku k 15. dni v měsíci, s každou dlužnou měsíční částkou televizního poplatku je tak žalovaný od 16. dne příslušného měsíce v prodlení. Žalobce však žádá úroky z prodlení pouze do [datum] (den podání žaloby) v kapitalizované výši 76,18 Kč. Všechny nároky uplatněné žalobou v této věci jsou důvodné, proto soud žalobě zcela vyhověl. Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. [ulice] výše televizního poplatku činí měsíčně 135 Kč. Televizní poplatek je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva. Podle § 3 odst. 4 jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Při posouzení úroků z prodlení soud postupoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se tím, že televizní poplatky včas nezaplatil, dostal se do prodlení a je povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 180/2013 Sb. a 351/2013 Sb. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, zvýšené o osm procentních bodů. Splatnost televizního poplatku byla k 15. dni každého měsíce, kdy měl žalovaný poplatek zaplatit a 16. dne téhož měsíce se žalovaný dostal do prodlení se splácením. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému dlužnou částku zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud tu považuje za podstatné zdůraznit, že pokud žalovaný není plátcem televizního poplatku, neboť se například změnily okolnosti, které mají na povinnost platit televizní poplatek vliv, je třeba, aby oslovil žalobce (Českou televizi) a tuto situaci řešil. K dalšímu postupu ohledně placení televizních poplatků a ohledně toho, zda má či nemá být žalovaný evidován v evidenci poplatníků televizního poplatku, je příslušná pouze Česká televize (žalobce), nikoli soud. Nadepsaný soud v tomto řízení posuzoval výhradně období leden až červen 2023. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobce měl plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč – 400 Kč zaplacený soudní poplatek a 2x 100 Kč podle dle § 1 odst. 1 a 3, § 2 odst. 1 vyhl.č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení v rozsahu nákladů na zastoupení advokátem nebyla žalobci přiznána, neboť podstata ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobce agendu televizních poplatků sám spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobce. Žalobce si zvolil možnost být ve sporu zastoupen advokátem, což je jeho právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé (soud tu postupuje podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne [datum]). Toto rozhodnutí je odůvodněno podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.