13 C 20/2023-37 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 897 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku, avšak přes upomínky nezaplatil televizní poplatky za období od ledna do června 2023 v celkové výši 810 Kč, dále žalobkyně požadovala náklady za upomínání ve výši 87 Kč. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 22. 11. 2023 pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včas odpor, a proto soud ve věci nařídil ústní jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí, jelikož v jeho domě není televizní signál a jeho televize nefunguje. Někdy na jaře loňského roku zasílal žalobkyni dopis, že televizní přijímač nevlastní. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému opakovanou výzvu k přihlášení do evidence poplatníků televizních poplatků s poučením, že pokud tak ve lhůtě 30 dnů neučiní, zařadí žalovaného do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatek, případně má zaslat v téže lhůtě čestné prohlášení o tom, že není vlastníkem ani držitelem televizního přijímače či splňuje podmínky pro osvobození (ze sdělení ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] včetně odpovědních formulářů, ze smlouvy o předání údajů [právnická osoba] včetně záznamu z databáze odběratelů elektrické energie). Jelikož na výzvy žalovaný ve lhůtě nereagoval, zařadila jej žalobkyně do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatek k prosinci [rok], k odhlášení došlo až v červenci [rok] (z oznámení o přihlášení do evidence poplatníků, z výpisu z evidence České televize ze dne [datum]). Z přehledu nezaplacených poplatků bylo zjištěno, že žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce leden až červen [rok], který činil vždy částku 135 Kč měsíčně, celková dlužná částka tak činí 810 Kč. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dlužných poplatků spolu s náklady na upomínání ve výši 87 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil (z předžalobní výzvy včetně dodejky, z položkového rozpočtu). Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení vyplývá, že ke dni [datum] dlužil žalovaný žalobkyni na zákonných úrocích z prodlení částku 76,18 Kč. Dle potvrzení úřadu práce pobírá žalovaný příjemce dávky příspěvek na živobytí. Pakliže žalovaný na svoji obranu uváděl, že žalobkyni vyrozuměl o tom, že televizi nemá, přes poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.), neoznačil žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Dle § 3 odst. 2 tohoto zákona poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 3 odst. 4 jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle § 6 měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle § 7 odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle § 8 odst. 10 věty první dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům je povinen na požádání sdělit provozovateli vysílání ze zákona, se kterými odběrateli uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny. Dle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k přihlášení do evidence poplatníků televizních poplatků a současně jej poučila, že pokud tak žalovaný ve lhůtě 30 dnů neučiní, bude zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatek. Současně žalovaný nijak neprokázal, že by žalobkyni ve lhůtě zaslal čestné prohlášení o tom, že nevlastní televizní přijímač či že by byl od poplatku osvobozen. Jelikož žalovaný na výzvy žalobkyně ve stanovené lhůtě nereagoval, zařadila jej žalobkyně do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatek k prosinci [rok]. Žalovaný ani přes výzvy nezaplatil televizní poplatek za měsíce leden až červen [rok] v celkové výši 810 Kč, a proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost tuto částku včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 76,18 Kč (který byl přiznán dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a dále nákladů na upomínání ve výši 87 Kč uhradit. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady za dva úkony po 100 Kč, celkem 200 Kč, podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyly žalobkyni přiznány, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobkyně. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum]).