13 C 37/2024-28 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o náklady, které byly vynaloženy v souvislosti s dopravou a převozem žalovaného do protialkoholní záchytné stanice dne , datum, ve smyslu § 24 zákona č. 65/2017 Sb., jelikož u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu. Žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil.Při ústním jednání konaném dne , datum, žalovaný nárok uplatněný žalobou co do důvodu a výše výslovně uznal.Podle ustanovení § 153a odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Dle odstavce 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).Vzhledem k tomu, že v daném případě žalovaný svůj dluh ve vztahu k žalobkyni co do důvodu a výše zcela uznal, soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z ustanovení § 24 upravujícího úhradu nákladů na odborné lékařské vyšetření a dopravu do zdravotnického zařízení, dle kterého vyšetřovaná osoba hradí náklady na svoji dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky (odst. 3 věta první před středníkem).O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyni, jež byla ve sporu plně úspěšná, žádné náklady nevznikly.Jelikož je žalobkyně podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od soudních poplatků, a soud jejímu návrhu zcela vyhověl, uložil soud žalovanému ve výroku III. tohoto rozsudku rovněž povinnost zaplatit soudní poplatek namísto žalobkyně ve smyslu § 2 odst. 3 tohoto zákona, a to ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.