4 C 186/2024-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud , Anonymizováno, po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Protože žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, zařadila jej žalobkyně dle zákona do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně informován. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost a na úhradě televizních poplatků dluží žalobkyni částku , částka, za nezaplacené televizní poplatky za duben až listopad , Anonymizováno, . Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a nákladů na upomínání ve výši , částka, . Žalovaný na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Dále žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení v částce , částka, . Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení důkazů, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a vzal za prokázané, že žalovanému byla zaslána výzva k přihlášení poplatníka České televize ze dne , datum, . Dopisem byl informován, že od dubna , Anonymizováno, je povinen hradit televizní poplatek. Žalovaný tak byl od srpna , Anonymizováno, evidován jako poplatník televizního poplatku na adrese , adresa, . Z přehledu předpisů a plateb považuje soud za prokázané, že dle evidence žalobkyně nezaplatil žalovaný televizní poplatek za měsíce duben až listopad , Anonymizováno, , který činil vždy , částka, měsíčně, celkem , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne , datum, k úhradě dlužných poplatků spolu s náklady na upomínání v částce , částka, . Dlužnou částku žalovaný nezaplatil. Tuto skutečnost má soud za prokázanou z předmětné výzvy včetně kopie doručenky.Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činila v daném období , částka, měsíčně. Televizní poplatek měl žalovaný zaplatit nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný se v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, stal poplatníkem televizního poplatku. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k zaplacení částky , částka, včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce , částka, a nákladů na upomínání v částce , částka, , které byly přiznány dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení ve výši , částka, sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , paušální náhrady za 2 úkony po , částka, , celkem , částka, , a jeden úkon po , částka, dle § 2 odst. 1, 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náhradu za promeškaný čas a cestovné zástupce žalobkyně nepožadoval. Náklady řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobkyně. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé (soud tu postupuje ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne , datum, ).