4 C 25/2025-33 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným byla nejprve dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, (dále též „první úvěr“), a následně dne , datum, smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, (dále též „druhý úvěr“). V souvislosti s poskytnutým prvním úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i poplatek v částce , částka, . Celkovou částku na první úvěr se žalovaný zavázal uhradit ve 21 měsíčních splátkách po , částka, . V souvislosti s poskytnutým druhým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i poplatek v částce , částka, . Celkovou částku na první úvěr se žalovaný zavázal uhradit ve 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, . Žalovaný řádně a včas neplnil závazky vyplývající ze smluv. Obě dvě pohledávky za žalovaným postoupila společnost , právnická osoba, žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Do postoupení pohledávek uhradil žalovaný na první úvěr částku , částka, a na druhý úvěr částku , částka, , přičemž po postoupení pohledávek již neuhradil ani na jeden úvěr ničeho. Žalobkyně požadovala u prvního úvěru zaplacení dlužné částky ve výši , částka, (dlužná jistina ve výši , částka, a dlužná část poplatku ve výši , částka, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a úroků při úrokové sazbě ve výši 26,43 % ročně a úroků z prodlení při úrokové sazbě v zákonné výši 15 % ročně, u obou z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. U druhého úvěru žalobkyně požadovala zaplacení dlužné částky ve výši , částka, (dlužná jistina ve výši , částka, a dlužná část poplatku ve výši , částka, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a úroků při úrokové sazbě ve výši 18,57 % ročně a úroků z prodlení při úrokové sazbě v zákonné výši 15,00 % ročně, u obou z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. V daném případě soud předně posuzoval pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 37 odst. 1 věta první dvoustranné mezinárodní smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a , Anonymizováno, , Anonymizováno, republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne , datum, (publikované pod č. 106/1978 Sb.), podle kterého platí, že pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. Jednalo se o věc s cizím (mezinárodním) prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, , přičemž měl v době podání žaloby bydliště v České republice (podle jeho lustrace v informačním systému základních registrů), a to konkrétně na adrese , Adresa žalovaného, , která je shodná s adresou, kterou žalovaný uvedl v obou žádostech o úvěr. Žalovaný má bydliště v obvodu Okresního soudu v Benešově, a proto byl ve věci podle § 84 a § 85 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věcně a místně příslušným Okresní soud v Benešově. Co se týče určení rozhodného práva, postupoval soud ve smyslu čl. 36 výše uvedené bilaterální mezinárodní smlouvy podle práva českého (předmětné smlouvy o úvěru byly uzavřeny na území České republiky).4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvami o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami, přehledy plateb a kartami zákazníka bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli nejprve dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému první úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši , částka, a doplňkovým pojištěním ve výši , částka, ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činila , částka, . Následně dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému druhý úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši , částka, a doplňkovým pojištěním ve výši , částka, v 52 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činila , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly obě předmětné pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávek včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávek písemně. Předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení celkové dlužné částky u obou úvěrů.5. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti bylo ze zákaznických karet (žádostí o úvěr) zjištěno, že žalovaný v žádostech o úvěry uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek s čistým příjmem ve výši , částka, , resp. , částka, měsíčně (vedle toho dalšími příjmy domácnosti uvedl částkou , částka, , resp. , částka, ) a odhadovanými výdaji , částka, , resp. , částka, měsíčně. V obou žádostech o úvěr uvedl, že splácí (má splácet) i jiné úvěry, konkrétně, že má povinnost hradit interní splátky v částce , částka, měsíčně, popř. externími splátky v částce , částka, měsíčně. Kromě toho žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, má vysokoškolské vzdělání a je svobodný.6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlu