4 C 334/2023 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu přepravní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, , neboť žalovaný neuhradil vystavenou fakturu č. , tel. číslo, za poskytnutou službu přepravy (, adresa, ). Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne , datum, , kdy uvedl, že se žalobou nesouhlasí a žalobní nárok neuznává, přičemž vznáší kompenzační námitku ve výši žalované částky, protože mu žalobkyně neuhradila fakturu č. , hodnota, znějící na částku , částka, bez DPH za objednanou přepravu ze dne , datum, .Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně provedla dne , datum, pro žalovaného přepravu na trase , adresa, , za což mu vyfakturovala částku , částka, , kterou žalovaný do dnešního dne neuhradil (o tom nebylo mezi účastníky sporu).Ve dnech , datum, až , datum, provedl žalovaný pro žalobkyni přepravu zboží z Pohořelic do Jönköpingu, a to na základě objednávky č. , Anonymizováno, ze dne , datum, . K tomu předložil list , Anonymizováno, , na němž je razítko odesílatele – společnosti , právnická osoba, , což na , Anonymizováno, list , jméno FO, není. Za uvedenou přepravu žalovaný žalobkyni vyúčtoval fakturou č. , hodnota, přepravné ve výši , částka, , splatnost faktury byla dne , datum, , avšak žalobkyně částku odmítla žalovanému uhradit, neboť se domnívala, že předmětnou přepravu vykonal , jméno FO, , který rovněž předložil list , Anonymizováno, a dopravu vyfakturoval, a tuto , jméno FO, zaplatila.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2555 odst. 1 o. z. smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 téhož ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost ( § 120 odst. 1 o.s.ř.) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že námitka započtení, kterou žalovaný vznesl jako obranu proti návrhu, byla důvodná. Ve věci bylo nesporné, že žalobkyně má za žalovaným pohledávku ve výši , částka, (plnění za službu přepravy, kterou mu poskytla podle přepravní smlouvy ze dne , datum, , a kterou účtovala fakturou č. , tel. číslo, ), následně však bylo v řízení prokázáno, že žalovaný má za žalobkyní pohledávku ve výši , částka, (plnění za službu přepravy, kterou jí poskytl na základě objednávky ze dne , datum, , a kterou účtoval fakturou č. , hodnota, ), a tedy plnění stejného druhu. Obě zmíněné pohledávky byly splatné, žalovaný tak mohl přistoupit k započtení. S ohledem na to, že podle § 1982 odst. 2 o.z. se započitatelné pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, přičemž tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení (splatností pohledávky žalovaného za žalobkyní jako pozdější pohledávky, resp. dne , datum, ), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Naopak žalobkyně i přes poučení soudu neprokázala, že by přepravu z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, provedl namísto žalovaného , jméno FO, , protože žalobkyni navržený důkaz (výslech , jméno FO, ) soud nemohl provést, protože svědek zemřel a ostatní důkazy – , Anonymizováno, list a faktura s e-mailem nejsou dostatečné.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal žalovanému, neboť byl ve věci plně procesně úspěšným, a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému částku , částka, . , adresa, 600 Kč se skládá z odměny advokáta ve výši , právnická osoba, Kč za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení a účast na jednání soudu dne , datum, ) podle § 11 odst. 1, § 7 bod 3. a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí , částka, , a dále z náhrady hotových výdajů za uvedené 2 úkony právních služeb po , částka, za každý úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K odměně a náhradě dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalovaného dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši , částka, .