4 C 394/2023-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 887 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Protože žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, zařadila jej žalobkyně dle zákona do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně informován. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost a na úhradě televizních poplatků dluží žalobkyni částku 810 Kč za nezaplacené televizní poplatky za leden až červen [rok]. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a nákladů na upomínání ve výši 77 Kč. Žalovaný na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení důkazů, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a vzal za prokázané, že žalovanému byly zaslány výzvy k přihlášení poplatníka České televize ze dne [datum], [datum] a [datum]. Dopisem byl informován, že od prosince 2022 je povinen hradit televizní poplatek. Žalovaný tak byl od prosince 2022 evidován jako poplatník televizního poplatku na adrese [adresa žalovaného]. Z přehledu nezaplacených předpisů považuje soud za prokázané, že dle evidence žalobkyně nezaplatil žalovaný televizní poplatek za měsíce leden až červen 2023, který činil vždy 135 Kč měsíčně, celkem 810 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dlužných poplatků spolu s náklady na upomínání v částce 77 Kč. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil. Tuto skutečnost má soud za prokázanou z předmětné výzvy včetně kopie doručenky. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení vyplývá, že ke dni [datum] dlužil žalovaný žalobkyni na zákonných úrocích z prodlení částku 65,19 Kč. Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činila v daném období 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek měl žalovaný zaplatit nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný se v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, stal poplatníkem televizního poplatku. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k zaplacení částky 810 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 65,19 Kč a nákladů na upomínání v částce 77 Kč, které byly přiznány dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a vzhledem k tomu, že žalobkyně měla plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč – zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za dva úkony po 100 Kč, celkem 200 Kč, podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl.č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobkyně. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé viz. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum].