5 C 356/2024-24 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 13,40 % ročně, a dále poplatky dle platného ceníku. Dle smlouvy o úvěru měla žalobkyně právo, v případě, že dojde k prodlení se splacením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle platného ceníku. Jelikož byl žalovaný v prodlení, prohlásila žalobkyně dne , datum, celý úvěr za okamžitě splatný. Dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného výzvou k úhradě dluhu, avšak ani poté žalovaný ničeho nezaplatil. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z , právnická osoba, .2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.3. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Z listiny označené jako smlouva o úvěru a výpisu z účtu vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným předmětnou smlouvu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši , částka, a úrokovou sazbou 13,40 % ročně, který se zavázal splatit nejpozději do , datum, s měsíční splátkou ve výši , částka, . Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného a ceník. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel řádně a včas. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu dne , datum, , na kterou žalovaný nijak nereagoval. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 13,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně.4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.5. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru, na jejímž základě čerpal peněžní prostředky, které však řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními a obchodními podmínkami úvěr zesplatnila a požadovala zaplacení celé dlužné částky. Na dlužnou částku do dnešního dne však nic nezaplatil a na upomínku žalobkyně nereagoval. Za této situace vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalované dlužné částky, přičemž soud žalobkyni zároveň přiznal i uvedené příslušenství žalované pohledávky jistiny vyplývající ze smlouvy a ze zákona. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně částku , částka, . Tato částka sestává ze 2 úkonů právní služby po , částka, (příprava a převzetí věci, sepis žaloby) a půl úkonu (sepis zjednodušené výzvy) po , částka, dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a dalších , částka, představující paušální částky po , částka, za 3 úkony poskytnuté právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis zjednodušené výzvy). To vše je navýšeno o zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Právní zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, odměna a paušální náhrada byly navýšeny o 21 % ve výši , částka, . Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.