5 C 67/2024-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr, který ale žalovaný řádně nesplatil včetně sjednaného úroku a poplatků. Pohledávku za žalovaným postoupil věřitel na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady řízení.Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, .(dále jen „Banka“) byla s datem úplaty , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, (prokázáno oznámením o postoupení včetně poštovního podacího archu). Smlouvou o bankovních produktech včetně dispozicí se sjednanými parametry kontokorentního úvěru flexikreditu ze dne , datum, včetně produktových podmínek a sazebníku a dále výpisy z úvěrového účtu bylo prokázáno, že Banka uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se zavázala pro žalovaného vést bankovní účet č. , č. účtu, . Banka se následně zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr Flexikredit, který umožnil žalovanému přečerpat finanční prostředky na běžném účtu do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaný se pak zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, kdy překročil sjednaný úvěrový limit a nesplácel úvěr řádně a včas. Žalovaný byl opakovaně upomínán k dorovnání dluhu (prokázáno upomínkami). Banka využila svého práva a přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, (prokázáno oznámením o zesplatnění z , datum, ). Výpisy z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni , částka, a dále sjednaný úrok ve výši 19,90 % (prokázáno smlouvou, sazebníkem a úvěrovými podmínkami) a dále zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné pohledávky (prokázáno předžalobní výzvou).Při právním posouzení věci soud postupoval podle ustanovení Občanského zákoníku 89/2012 Sb. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 513 příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ohledně postoupení soud vycházel z § 1879 a následujících, podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).V daném případě soud dospěl s ohledem na výše uvedené skutečnosti a na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli platně smlouvu o úvěru, podle které byl žalovaný oprávněn k čerpání peněz do určené výše. Žalovaný však porušoval své povinnosti ze smlouvy, proto věřitel úvěr zesplatnil, a to v souladu se smlouvou i s dohodnutými úroky. Pohledávku za žalovaným věřitel postoupil na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný je tak povinen žalobkyni uhradit dluh, vzniklý nesplacením jistiny, sjednaných úroků a poplatků. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, žalovaný je se splněním svého dluhu v prodlení, protože jej neuhradil ve lhůtě stanovené výzvou věřitele, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k plnění pak vznikl věřiteli - žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši.O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ tak, že žalovaný je povinen uhradit náklady řízení, neboť žalobkyně byla se svou žalobou plně úspěšná, přičemž doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k plnění dluhu. Náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši , částka, (předžalobní výzva, převzetí věci, podání žaloby), 3 x režijní paušál á , částka, dle § 14b odst. 5, se zvýšením o DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 OSŘ), jde o celkovou odměnu v částce , částka, . Náklady řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku.