8 C 131/2024-142 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se domáhala vyklizení pozemku p.č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, a vydání bezdůvodného obohacení za užívání tohoto pozemku. Případně navrhovala vydání eventuálního petitu (v žalobě označen jako alternativní, avšak dle obsahu se jedná o petit eventuální), podle kterého by žalovaná byla povinna hradit nájemné v maximální výši stanovené aktuálním výměrem ministerstva financí, vydaným ve věci regulovaných cen pozemku, a to ode dne , datum, a dále by byla povinna do tří dnů od vydání rozsudku uhradit tři roky zpětně žalobkyni rozdíl mezi uhrazeným nájemným a maximální výši stanovenou aktuálním výměrem ministerstva financím vydaným ve věci regulovaných cen pozemku pro daný rok.2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu o zaplacení bezdůvodného obohacení a žalobu s eventuálním petitem zpět s tím, že nadále požaduje, aby předmětem řízení bylo pouze vyklizení předmětné nemovitosti. Soud usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, řízení ohledně zaplacení bezdůvodného obohacení a o vydání eventuálního petitu, zastavil. Nadále tak bylo předmětem řízení pouze vyklizení předmětné nemovitosti.3. Žalobkyně uváděla, že je výlučným vlastníkem pozemku p.č. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, . Uvedený pozemek není zatížen žádným věcným břemenem, ani jiným zákonem aprobovaným omezením užívacího práva. Uvedený pozemek pronajala žalobkyně žalované dne , datum, , kdy roční nájemné bylo stanoveno na , částka, za metr čtvereční a rok. Od této doby nebyla smlouva ve smyslu výše nájemného změněna. Dne , datum, žalobkyně zahájila jednání s žalovanou s cílem sjednat nájemné odpovídající aktuální ekonomické situaci, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě. Žalobkyně snížila požadovanou úhradu nájemného a tím, že nebude-li tato akceptována vypovídá nájem pozemku ke dni , datum, . Žalované straně bylo toto doručeno dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaná neakceptovala navýšení nájemného, nájemní vztah k , datum, skončil. Vzhledem k tomu, že nedošlo k dobrovolnému vyklizení pozemku, vyzvala žalobkyně dne , datum, žalovanou k vyklizení nemovitosti do , datum, a tuto výzvu označila jako výzvu předžalobní ve smyslu § 142a o.s.ř. Do dne podání žaloby pozemek ze strany žalované vyklizen nebyl., právnická osoba, námitkám žalované žalobkyně uváděla, že dotčený pozemek je dle katastru nemovitostí sportovištěm – rekreační plochou, od podpisu nájemní smlouvy do dnešních dnů využívaný jako prostor pro diváky na pořádání akcí Vojenského historického ústavu v areálu vojenského muzea , adresa, . Nemůže se ani jednat o vojenský objekt ve smyslu § 2 zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách, kdy tyto objekty jsou legálně vymezeny jako objekty důležité pro obranu státu, které slouží Ministerstvu obrany, Armádě České republiky a Hradní stráži k zabezpečení výcviku, ubytování vojáků v činné službě, uskladnění, uložení, ošetřování a opravám vojenského materiálu nebo slouží k zabezpečení jejich úkolů. Vojenské objekty jsou majetkem státu (tedy nikoli majetkem fyzické osoby). Při odmítnutí vyklizení nemovitosti argumentuje žalovaná tím, že otec žalobkyně „vzal na vědomí, že pozemek, který je předmětem žaloby na vyklizení nelze vydat, neboť se nachází v uzavřeném vojenském areálu“. Právní řád České republiky termín „vojenský areál“ nezná, jazykovým a logickým výkladem můžeme dojít k tomu závěru, že se jedná o synonymum termínu „vojenský objekt“, který je definován shora, ale již ze zákonné definice tohoto termínu, podpořené vyjádřením ministerstva financí k dané věci je zřejmé, že pozemek žalobkyně není součástí takovéhoto objektu. Je součástí toliko oploceného areálu využívaného ke kulturním akcím. Tedy otec žalobkyně byl v podstatě uveden ze strany žalované v omyl, přičemž prohlášení otce žalobkyně nemohlo vyvolat vznik žádného zatížení pozemku (věcného břemene, služebnosti) a prohlášení jejího právního předchůdce není pro ni právně závazné. Má za to, že v řízení prokázala, že v době akcí pořádaných žalovanou se na nemovitosti pohybují lidé, a dále že je na pozemku částečně umístěn základ stavby radaru a oplocení., právnická osoba, námitkám, že nedošlo k platnému ukončení nájemní smlouvy, neboť se jednalo o podmínečné právní jednání žalobkyně uváděla, že ve svém podání, která si žalovaná prokazatelně převzala, bylo jednoznačně uvedeno, že v případě že by se tak stalo a smlouva nebyla uzavřena dle parametrů shora uvedených, považujte tento přípis za výpověď nájemního vztahu mezi klientkou a MO, pozemek do , datum, uveďte do původního stavu a předejte klientce. Jednoznačný projev vůle vlastníka pozemku je zřejmá z jazykového výkladu textu, tedy nedojde-li k podmínce (změně nájemní smlouvy), nastane právní následek jednání - ukončení nájmu s jednoznačně vymezeným datem. Legální oporu tohoto postupu dovozuje žalobkyně v ustanovení § 548 OZ, kdy vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou.6. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uváděla, že má v prvé řadě za to, že nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanou stále trvá. Žalovaná dosud neobdržela od žalobkyně řádnou výpověď z nájmu. To, co žalobkyně označuje v žalobě jako výpověď z nájmu, považuje žalovaná pouze za sdělení žalobkyně ve věci požadované úpravy výše nájmu. Co se týče závěrečného odstavce tohoto dopisu, ve kterém je zmíněna možnost ukončení nájemního vztahu, nelze na toto právní jednání pro jeho neurčitost a podmíněnost pohlížet jako na platnou výpověď z nájmu. Dále uváděla, že předmětný pozemek se nachází částečně v uzavřeném vojenském areálu. V dohodě o vydání věci ze dne , datum, , jejíž stranou byla i žalobkyně, je výslovně uvedeno, že předmětný pozemek nelze s ohledem na jeho umístnění fyzicky vydat k osobnímu užívání. Vydání pozemku by se s ohledem na jeho polohu citelně narušila možnost využití areálu vojenského muzea , adresa, . Jedná se o areál, který je provozován za účelem vzdělávání a organizování veřejných kulturních akcí a může sloužit rovněž jako cvičiště a pro potřeby armády ČR, kdy může mít význam při obraně státu a žaloba je v rozporu s dobrými mravy a veřejným zájmem.7. Dále žalobkyně poukazovala na skutečnost, že v současné době se na předmětném pozemku nenacházejí žádné movité věci, které by měla žalovaná vyklidit. Ze strany žalované není v současné chvíli pozemek užíván, pouze na něm občas poseká trávu a případně přes něj (příležitostně) přechází či projíždí. Pozemkem však prochází část stavby oplocení areálu a dále do nepatrné části pozemku zasahuje stavba radaru ve vlastnictví žalované. Jedná se v obou případech o drobné stavby neevidované v katastru nemovitostí. Tyto stavby však nemohou být předmětem vyklizení, dle aktuální judikatury je v případě nemovitých věcí umístěných na pozemku nutné podat žalobu na odstranění stavby, nikoliv na vyklizení. Co se týče stavby radaru, ta zasahuje pouze do nepatrné části pozemku a v úvahu by tak připadala aplikace ustanovení o přestavku ve smyslu § 1087 občanského zákoníku a jeho vypořádání mezi stranami sporu, nikoliv však žaloba na vyklizení. I v případě úspěchu žalobkyně ve sporu by byl rozsudek na vyklizení pozemku neurčitý a nevykonatelný, neboť je nutné rozlišit pozemek na část, která se nachází vně vojenského areálu a na část nacházející se uvnitř.8. Žalobkyně v průběhu řízení podala žalobu, kterou se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost oplotit její pozemek, a to konkrétně pozemek p.č. , Anonymizováno, k.ú. , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj. Při tomto návrhu vycházela z ustanovení Občanského zákoníku § 1027 občanského zákoníku, podle kterého může být vlastníku pozemku uloženo na vlastní náklady předmětný pozemek oplotit, je-li to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva. Kritérium potřebnosti žalovaná spatřuje v tom, že předmětný pozemek se z části nachází uvnitř vojenského areálu, který v současné době slouží jako historické muzeum, kde jsou vystaveny historické vojenské stroje jako tanky, letadla a další exempláře. Tento vojenský areál je určen v případě nutnosti sloužit jako kasárny pro potřeby Armády České republiky. V případě, že by žalobě bylo vyhověno, navrhla žalovaná, aby soud určil k vyklizení delší pariční lhůtu, alespoň 6 měsíců, z důvodu zabezpečení vojenského areálu.9. Žalobkyně byla v řízení poučena dle § 118a o.s.ř., že je povinna označit důkazy a uvést tvrzení, v jakém rozsahu a jakým způsobem jsou předmětné nemovitosti žalovanou užívány, případně jaké věci má na předmětné nemovitosti umístěny a k tomuto tvrzení je povinna označit důkazy.10. Žalovaná byla poučena dle § 118a o.s.ř., že je povinna tvrdit a prokazovat, jakým způsobem žalobkyně ruší vlastnické právo žalované a z jakého důvodu nemá žalovaná možnost oplotit si své nemovitosti tak, aby nedocházelo k případnému rušení.11. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti