8 C 367/2024-21 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , IČO , IČO, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná obdržela úvěr ve výši , částka, , přičemž se ho zavázala splatit do , datum, , avšak na úvěr neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a následně žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní upomínku, z ústního jednání soudu se omluvila.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzením o provedení transakce bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , Anonymizováno, ., IČO , IČO, ) a žalovaná uzavřely mezi sebou dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla společnost , Anonymizováno, . žalované úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala splatit do , datum, jednorázovou splátkou v částce , částka, (zahrnující jistinu ve výši , částka, , úrok ve výši , částka, a poplatek za sjednání úvěru ve výši , částka, ). Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že žalovaná na úvěr uhradila částku , částka, . Smlouvami o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že předmětnou pohledávku za žalovanou nabyla nejprve společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a až následně žalobkyně. Oznámením o postoupení pohledávky s předžalobní výzvou s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována, přičemž byla před podáním žaloby i písemně vyzvána k uhrazení dluhu. Výpisem zapsaných věcí vedených u Okresního soudu v Benešově bylo prokázáno, že žalovaná v roce , Anonymizováno, čerpala několik zejména nebankovních úvěrů, které nebyla schopna splácet.4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. č. , Anonymizováno, uzavřená dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně toho, zda a případně jakým způsobem byly zkoumány příjmy a výdaje žalované. Pouhé tvrzení žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, že ji lustrovala v příslušných registrech, nemůže pro řádné zkoumání úvěruschopnosti v žádném případě obstát.10. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni (na kterou přešla předmětná pohledávka). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , na kterou žalovaná uhradila pouze , částka, , a proto je povinna zbylou částku , částka, žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně plnila jinak, případně aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a o. s. ř., a proto soud rozhodl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky , částka, , a to ode dne 15. 6 2024 do zaplacení (ode dne následujícího po zřejmém dojití předžalobní upomínky do sféry žalovaného). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšná a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, , sestávající se z uhrazeného soudního poplatku ve výši , částka, , dále z odměny advokáta ve výši , částka, , tzn. za 3 úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) podle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), dále z náhrady hotových výdajů ve výši , částka, , tzn. po , částka, za každý úkon podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a nakonec z náhrady ve výši 21 % za DPH (u odměny a paušální náhrady hotových výdajů), neboť právní zástupce žalobkyně je podle přiloženého osvědčení jejím plátcem, a to ve výši , částka, .