12 C 4/2025-61 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, . – dvě smlouvy o úvěru, na základě těch poskytl žalovanému částky , částka, a , částka, , vždy za sjednaný úrok a poplatky. Pohledávka za žalovaným z obou smluv byla smlouvou o postoupení pohledávky převedena žalobci, o tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky a úroky, dále sjednané poplatky, nesplácel však řádně a včas, neuhradil všechny částky, a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný namítl, prostřednictvím opatrovníka, že je omezen ve svéprávnosti a již v době uzavírání smluv bal ve špatném zdravotním stavu, kdy nebyl schopen posoudit následky svého jednání.2. Z provedených důkazů – smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, s předpisem splátek a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, s předpisem splátek, karty zákazníka ke každé smlouvě, transakční historie ke každé smlouvě, smlouvy o postoupení pohledávky s přílohou (seznam postoupených pohledávek) a oznámením pohledávky žalovanému i s dokladem o odeslání, předžalobní upomínky s dokladem o odeslání – a po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši , částka, , odměnou za sjednání úvěru , částka, , poplatkem za administrativní činnost , částka, a poplatkem za hotovostní splácení , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena do , datum, . Žalobce částku , částka, poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však splatil žalobci jen , částka, . Žalovaný s právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši , částka, , odměnou za sjednání úvěru , částka, , poplatkem za administrativní činnost , částka, a poplatkem za hotovostní splácení , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena do , datum, . Žalobce i tuto částku , částka, poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však splatil žalobci jen , částka, . Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne , datum, smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným uvedené v Příloze č. , hodnota, „Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobce s účinností ke dni , datum, . Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Dále soud zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti - mimo jiné - tak, není způsobilý nakládat s prostředky nad , částka, měsíčně, včetně uzavírání smluv a právních jednání s plněním přesahujícím tuto částku. Z rozsudku vyplývá, že u žalovaného je přítomna trvalá a medicínsky neovlivnitelná duševní porucha, Z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. P 61/2024 – 109, které nabylo právní moci dne , datum, , a z listiny o jmenování opatrovníka, vydané Obvodním soudem pro , adresa, dne 113. 9. 2024 pod sp. zn. P 61/2024, vyplývá, že veřejným opatrovníkem bylo (místo dosavadní Městské části , adresa, ) jmenováno , adresa, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, .3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.6. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí , Anonymizováno, uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná