4 C 22/2025-26 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím (náklady na vymáhání a zákonný úrok z prodlení) a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi ní a žalovanou dne , datum, , jelikož žalovaná na poskytnutý úvěr ve výši , částka, uhradila pouze , částka, . Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících 4,00 % z dlužné částky (min. , částka, ), přičemž žalovaná měla hradit i sjednané pojištění schopnosti splácet (měsíční úhrada představovala 8,9 % z minimální měsíční splátky úvěru), smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná od žalobkyně načerpala úvěr v celkové výši , částka, , a to dne , datum, (nákup zboží na splátky – www.datart.cz). Žalobkyně pracovala v době poskytnutí úvěru žalované s tvrzením, že tato má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně a ostatní členové domácnosti pak ve výši , částka, měsíčně. Měsíční výdaje na splátky jiných úvěrů měla mít ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, . Na úvěr žalovaná uhradila celkem , částka, .Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil zejména podle § 2395, § 588, § 2991 odst. 1 a 2, § 1968 a § 1970 o. z. a podle § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, neboť žalobkyně sice úvěruschopnost žalované zkoumala (prostřednictvím nahlédnutí do registrů), avšak nedostatečným způsobem, když ke tvrzeným příjmům a výdajům žalované nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli a případně jak je ověřovala. Nadto lze uvést, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se vzdala práva na poučení soudem podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že je povinna prokázat dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , a jelikož žalovaná na tento dluh dosud uhradila pouze částku , částka, , má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyni plnila, případně, aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky , částka, , při úrokové sazbě podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne , datum, do zaplacení (ode dne následujícího po uplynutí lhůty sedmi dnů od zřejmého dojití předžalobní upomínky do sféry žalované). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch a neúspěch obou účastníků v řízení byl obdobný.