4 C 263/2025-12 — Okresní soud v Benešově

Společným návrhem podaným dne , datum, se manželé domáhali rozvodu manželství. V odůvodnění uvedli, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, před Městským úřadem ve , Anonymizováno, . Dále uvedli, že manželství bylo zpočátku spokojené, ale v průběhu trvání se začaly projevovat rozdílné povahové vlastnosti a rozpory v názorech na společný život, které vedly k vzájemnému odcizení. Manželé spolu od září , Anonymizováno, nežijí. V současné době je manželství trvale a hluboce rozvráceno, neplní svou funkci a není naděje na obnovení manželského soužití. Z manželství se nenarodily žádné děti.Okresní soud v Benešově, vzhledem k tomu, že posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, když je manželka občankou , Anonymizováno, , zkoumal, zda je podle předpisů o mezinárodním právu soukromém a procesním dána pravomoc soudu České republiky a pokud ano, jakého právního předpisu je třeba použít. Na danou věc se vztahuje Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (čl. 1 bod 1a)). Příslušnost, tedy pravomoc, zdejšího soudu je dána dle odd. 1, č.l. 3 bod 1a) jako soudu členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Při aplikaci hmotného práva použil zdejší soud v souladu s ustanovením § 26 odst. 2 dvoustranné mezinárodní smlouvy mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne , datum, , publikované pod č. 95/1983 Sb. m.s., v platném znění, právo České republiky, protože manželé jsou příslušníky České republiky a Ruské federace a řízení probíhá u zdejšího mezinárodně příslušného soudu. Pokud jde o aplikaci procesního práva, podle § 8 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém české soudy postupují v řízení dle českých procesních předpisů.Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Z oddacího listu , právnická osoba, ve , Anonymizováno, vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, . U obou jde o manželství první, manžel je občan České republiky, manželka je občankou , Anonymizováno, , poslední společné bydliště v České republice měli na adrese , adresa, , na které se již žádný z nich nezdržuje. Z manželství se nenarodilo žádné dítě. V průběhu řízení oba manželé učinili nesporným, že v současné době spolu už jeden rok nežijí jako manželé, nevedou společnou domácnost a vzájemně si nerozumí. Každý z nich má odlišné zájmy a jinou představu o společném soužití. Ani jeden z manželů nemá zájem na obnově manželského soužití.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) z ustanovení § 755 odst. 1, podle kterého může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny.V daném případě vzal soud za prokázané, že manželství účastníků je rozvráceno trvale a hluboce, nelze očekávat obnovení manželského soužití. Hlavní příčinu rozvratu soud spatřuje v rozdílném názoru účastníků na společný život a vzájemném odcizení.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zvláštního řízení soudního (dále jen z.ř.s.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.