4 C 28/2025-25 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny i souhrnný poplatek ve výši , částka, , případně i pojistné (bylo-li sjednáno). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný řádně a včas neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, neboť na pohledávku uhradil pouze celkem částku , částka, . Pohledávku za žalovaným postoupila společnost , právnická osoba, žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (s účinností ke dni , datum, ). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval. Žalobkyně tedy požadovala zaplacení dlužné částky ve výši , částka, (dlužná část jistiny + dlužná část souhrnného poplatku), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , a úroků z prodlení z částky , částka, při úrokové míře ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o sedm procentních bodů za období od , datum, do zaplacení. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Výpisem žalobkyně z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně je podnikatelkou s předmětem podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Smlouvou o půjčce a smluvními podmínkami bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla (v hotovosti) ještě téhož dne žalovanému peněžní prostředky v částce , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce , částka, v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, . Dle čl. 1 smluvních podmínek činila RPSN v případě splatnosti půjčky 53 týdnů 206,8 %. V čl. 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy se seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky písemně dopisem ze dne , datum, . Předžalobní výzvou s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky.4. Při právním posouzení věci soud vycházel podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a ze zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.5. Podle § 3028 odst. 3 věta první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.7. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, tím je s ohledem na vznik bezdůvodného obohacení nařízení vlády č. 142/1994 Sb.9. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení, ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , tj. smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), je neplatná z důvodu ujednání, jež bylo v rozporu s dobrými mravy, konkrétně šlo o ujednání smluvního úroku v nepřiměřené výši. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že „souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či komentářovou literaturu k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, , adresa, , s. 1856). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti, a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný smluvní úrok. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá právní věta, že „[v] rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 ObčZ, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě činil požadovaný kapitalizovaný úrok částku , částka, za poskytnutí jistiny ve výši , částka, , když celková částka , částka, měla být vracena ve splátkách po dobu 53 týdnů po , částka, . I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 53 týdnů, činila by výše úroku 68,3 % jistiny ročně (za dobu 53 týdnů 69,6 % jistiny). Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 206,8 %. Dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách , Anonymizováno, (www., Anonymizováno, ) byla v roce , Anonymizováno, průměrná úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu ve výši 12,94 % ročně, přičemž RPSN v daném roce byla ve výši 13,51 %. Za této situace nešlo jinak než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako „souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným podle § 39 obč. zák. Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku bylo absolutně neplatné, je třeba jako neplatné vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání čl. 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). V té