4 C 4/2025-26 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení) a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, ) a žalovanou dne , datum, . Žalovaná totiž poskytnutý úvěr ve výši , částka, řádně a včas nesplácela.Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.V daném případě soud předně posuzoval pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů k projednání a rozhodnutí věci podle čl. 7 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Jednalo se totiž o věc s cizím (mezinárodním) prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem , Anonymizováno, republiky, přičemž místo plnění závazku bylo v , Anonymizováno, republice (ve , Anonymizováno, ). S ohledem na poslední známé bydliště žalované (, adresa, ) a předmět řízení byl ve věci podle § 9, § 84 a § 85 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věcně a místně příslušným Okresní soud v Benešově. Dále se soud zabýval otázkou použití rozhodného (hmotného) práva na daný případ. Použití hmotného práva České republiky vyplývalo z čl. 3 bod 1 (volba práva), eventuálně čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť v dané věci měla právní předchůdkyně žalobkyně, která žalované poskytla zápůjčku, sídlo na území , Anonymizováno, republiky. Nadto lze doplnit, že zmíněné nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po , datum, .Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČ: 2901612) se žalovanou smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě zmíněná společnost vyplatila v hotovosti téhož dne peněžní prostředky ve výši , částka, . Poskytnutou zápůjčku se žalovaná zavázala splácet v 60 týdenních splátkách po , částka, (celková částka , částka, , jež měla žalovaná na zápůjčku uhradit, zahrnovala uvedenou jistinu, smluvní úrok ve výši , částka, a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, ). Právní předchůdkyně žalobkyně pracovala v době poskytnutí zápůjčky žalované s tvrzením, že tato má příjem z mateřské dovolené ve výši , částka, měsíčně a partner ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně. Měsíční výdaje jejich domácnosti byly deklarovány ve výši , částka, .Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil zejména podle § 2390, § 588 a § 2991 odst. 1 a 2 o. z. a podle § 1 a § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované danou zápůjčku, resp. úvěr splatit, neboť právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované zkoumala (prostřednictvím posouzení údajů ze žalovanou vyplněné žádosti o zápůjčku), avšak nedostatečným způsobem. Žalobkyně totiž ke tvrzeným příjmům a výdajům žalované nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala. Nadto lze uvést, že žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se vzdala práva na poučení soudem podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že je povinna prokázat dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , a jelikož žalovaná na tento dluh dosud uhradila pouze částku , částka, , má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyni plnila, případně, aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně svou pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky , částka, , při úrokové sazbě podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne , datum, do zaplacení (ode dne následujícího po uplynutí lhůty sedmi dnů od zřejmého dojití předžalobní upomínky do sféry žalované). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce podle § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni (této byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena). Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo vyjasněno, kolik na předmětnou zápůjčku žalovaná již uhradila, přestože z obsahu žaloby bylo evidentní, že žalovaná na zápůjčku plnila, nemohl soud rozhodnout o vydání případného bezdůvodného obohacení žalobkyni. Soud tudíž žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.