4 C 53/2025-24 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 14,75 % ročním úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a s náhradou nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradu pravidelných měsíčních splátek dne , datum, , a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala zaplacení částky , částka, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku k datu zesplatnění ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně měla úvěr poskytnout po zkoumání úvěryschopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhů, ale dlužnou částku neuhradil, a na předžalobní výzvu nereagoval.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně a v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Soud z provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, , a to spolu se smluvním úrokem, k jehož zaplacení se žalovaný zavázal. To vyplývá ze smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně následně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přišla pohledávka vůči žalovanému na žalobkyni. To vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky. Z oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání vyplývá, že bylo právním předchůdcem žalobkyně žalovanému oznámeno spolu se zasláním předžalobní výzvy.Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do , datum, , přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. Samotným jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , dle něhož „ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádněa s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, , podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se řádně nezabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěryschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle ustanovení § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a označit důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , jedná se v této částce na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které by měl věřiteli vydat. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od , datum, , tedy poté, kdy se do sféry vlivu žalovaného musela dostat předžalobní upomínka ze dne , datum, a zároveň uplynula lhůta k úhradě dlužné částky. Ve zbylé části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně byla úspěšná co do 79 %, žalovaný co do 21 %. Žalobkyně má proto právo na 58 % náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení sestávající z odměny za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT“) za 3 úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 ve spojení s § 11 odst. 1 AT, 3