4 C 58/2025-26 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 12,75 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, a náhradu nákladů řízení. Svůlj návrh odůvodnila tím, že spolu s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému , Anonymizováno, úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím, a to nejpozději k datu , datum, . Nedílnou součástí smlouvy je Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Smlouva byla uzavírána distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval a dne , datum, mu byl úvěr ve výši , částka, vyplacen převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem za vyplacení trančí úvěru, poplatkem za službu „informační sms servis“ a smluvní úrok. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas, dostal se do prodlení, a proto žalobce požaduje celkem částku , částka, , představující jednak nesplacenou jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení trančí úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, a poplatek za službu „informační sms servis“ ve výši , částka, . Protože je žalovaný v prodlení s úhradou úvěru, požadoval žalobce též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od , datum, do , datum, , tedy pouze za prvních 90 dní prodlení.2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a to jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zkontrolovány, a to včetně informací získaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků (NRKI, BRKI, z centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, výpis z registru hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, registru neplatných dokladů, interního registru historie klienta). Žalobkyně dále vycházela z předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek, kdy ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud z provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vzal za prokázané, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, Smlouvu o , Anonymizováno, úvěru s postupným čerpáním, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni k , datum, poskytnutý úvěr ve výši , částka, , který žalovaný skutečně načerpal a dále smluvené poplatky (to vyplývá ze smlouvy o , Anonymizováno, úvěru, sazebníku, z popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek). Finanční částka ve výši , částka, byla převedena na číslu účtu uvedeného žalovaným dne , datum, , což vyplývá z potvrzení o platbě. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzývala předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně.5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv, soud provedl důkaz identifikované příjmy, ze kterého vyplývá, že výpisem z účtu byl zjištěn příjem , částka, . Z výpisu o posouzení úvěryschopnosti u žalobkyně se podává, že ve společné domácnosti žijí 4 členové, z toho dva s příjmem, čistý měsíční příjem měl žalovaný uvést ve výši , částka, , ověřený příjem žalovaného pak měl činit , částka, . Výdaje žalovaného na půjčky byly uvedeny , částka, měsíčně, výdaje na bydlení , částka, měsíčně, další nezbytné výdaje , částka, měsíčně a ostatní zbytné výdaje , částka, měsíčně. Vypočítané minimální výdaje byly stanoveny částkou , částka, , dle propočtu rezerva pro výdaje činí , částka, . Posouzení úvěryschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Doklady, na základě kterých měl být ověřen příjem či jiné důkazy nebyly soudu doloženy.6. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavírána se spotřebitelem, vycházel soud ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., účinného v době uzavření smlouvy. Podle § 9 odstavec 1 tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věty druhé se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí , Anonymizováno, uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. , Anonymizováno, ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (sro