4 C 60/2025-18 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutím, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 12,75 % ročním úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, .) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím internetových stránek. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak do smluveného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán upomínkami a následně i předžalobní výzvou, na které však nijak nereagoval a na dlužnou částku ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud z provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) vzal za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsat dne , datum, listinu s názvem Smlouva o revolvingovém úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše , částka, a žalovaný se zavázal splatit tuto částku nejpozději do , datum, (to vyplývá ze smlouvy, obchodních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal celkem částku , částka, a tuto právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nevrátil (to vyplývá z potvrzení o provedení plateb, výpisů z účtu, potvrzení „, Anonymizováno, “ pro vyčerpané částky).4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou ze dne , datum, (z předžalobní upomínky a dokladu o odeslání).5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.13. Soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o.z. ve spojení s ustanovením § 86-87 ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně v žalobě téměř nijak nevyjadřuje, rozhodně pak neuvádí žádné konkrétní informace, které při svém zkoumání zjistila. Soud nemohl postupovat ani podle § 2991 o.z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni, neboť žalobkyně v žalobě ani v průběhu řízení netvrdila ani nijak nedoložila, kolik žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni na poskytnutý úvěr zaplatil. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a o.s.ř., v jakém směru má doplnit tvrzení a důkazy. Pro soud tak bylo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nepřezkoumatelné, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalovaný, který byl ve věci plně úspěšný, se právo na ná