4 C 99/2025-37 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby žalovaná byl uznána povinnou zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, když dne , datum, tato právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, . Pohledávka za žalovanou byla nejprve postoupena společnosti De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a až následně žalobkyni. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, jelikož předmětnou částku , částka, poskytnutou společností , právnická osoba, přeplatila; celkem na tento dluh uhradila částku , částka, .Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi společností , právnická osoba, a žalovanou probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, na základě toho tato společnost zaslala dne , datum, žalované na bankovní účet finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaná nepochybně prostřednictvím bezhotovostních plateb zasílaných na příslušné bankovní účty na základě emailových výzev od zmíněné společnosti uhradila částku vyšší než , částka, , a to jednoznačně ještě před dnem , datum, . V prosinci , Anonymizováno, pak byly uzavřeny smlouvy o postoupení pohledávek, na základě kterých předmětnou pohledávku za žalovanou nabyla nejprve společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a poté žalobkyně.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a přestože bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , a že tedy původně došlo k bezdůvodnému obohacení žalované ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalovaná tuto částku jednoznačně žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již vydala, a to ještě dříve než mělo dojít k jejímu prodlení se splněním dluhu. Soud tudíž žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšná žalovaná žádnou náhradu nákladů řízení výslovně nepožadovala.