5 C 110/2025-36 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným jí zaplatit částku ve výši , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění uvedla, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky v 96 měsíčních anuitních splátkách po , částka, splatných vždy 24. den v měsíci. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni , datum, . Na zaslanou předžalobní upomínku ze dne , datum, žalovaný nereagoval. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zaplacení částky , částka, , úrok ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován v příslušných registrech s tím, že o žalovaném nezjistila žádné negativní informace, respektive žalobkyně zjistila, že žalovaný má uzavřeny tři kontrakty (dva osobní a hypotéku), ale ve sledovaném období byl však schopen všechny splátky pravidelně splácel. Následně zkoumala příjem žalovaného. Deklarovaný měsíční příjem žalovaného (ve výši , částka, ) žalobkyně ověřila výpisy z běžného účtu žalovaného za období předcházejících 5 měsíců (dospěla dokonce k vyšší částce, než je jeho uvedený příjem, konkrétně k částce ve výši , částka, ). Výdaje deklarované žalovaným žalobkyně porovnala s životním minimem a částkami vycházejícími ze statistických dat. Přičemž platební kapacita žalovaného byla vypočtena na částku ve výši , částka, . S ohledem na to, žalobkyně následně vyhodnotila, že platební kapacita žalovaného, na splátku ve výši , částka, , je tak dostatečná.3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.4. Soud dále v řízení na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, obchodními podmínkami pro ČSOB a výpisem z účtu bylo prokázáno, že dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru č. 015991585R, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázový úvěr ve výši , částka, , přičemž tuto svou povinnost žalobkyně ještě téhož dne splnila. Žalovaný byl naopak povinen tento úvěr splácet spolu s úrokem při pevné úrokové sazbě ve výši 13,59 % ročně, a to prostřednictvím 96 měsíčních splátek po , částka, , přičemž poslední splátka měla činit , částka, . Žalovaný však přestal úvěr splácet a dostal se tak do prodlení s úhradou pravidelných splátek. Výzvami k úhradě a oznámením o zesplatnění úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně po marném upomínání žalovaného k úhradě dluhu úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Předžalobní výzvou s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě předmětného dluhu.5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena předmětná smlouva o úvěru č. 015991585R. Žalobkyně v řízení prokázala nejen faktické poskytnutí úvěru, ale rovněž, že schopnost žalovaného daný úvěr splatit (před jeho poskytnutím) řádně zkoumala. Žalovaný však předmětný úvěr po určité době řádně nesplácel, když jeho následná pasivita, jež byla zřejmá i v průběhu tohoto řízení, poté vyústila v to, že žalobkyni po odstoupení od předmětné smlouvy o úvěru, v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, nezbyla jiná možnost než podat předmětnou žalobu. Na základě uvedeného soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují odměnu za 3 úkonu právní služby, a to po , částka, za jeden úkon právní služby, celkem , částka, , podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od , datum, (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po , částka, , celkem , částka, , a to podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a soudní poplatek ve výši , částka, . Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce , částka, . Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení (po zaokrouhlení) částku , částka, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.