5 C 22/2025-21 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradil jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o kontokorentu č. , Anonymizováno, , kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového limitu, tj. , částka, . Následně dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela dodatek ke smlouvě o kontokorentu, na základě kterého byl zvýšen úvěrový limit na částku ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, ale již dlužnou částku neuradil v souladu s uzavřenou smlouvou a jejími Podmínkami pro kontokorent. Jelikož úvěr nebyl žalovaným řádně splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni , datum, . Žalobkyně se po žalovaném touto žalobou domáhala zaplacení jistiny v částce , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %, úroku 8,05 % ročně z částky 13 020,31 % od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a dále náhrady nákladů řízení. Žalobkyně žalovanému před podáním žaloby zaslala předžalobní upomínku, žalovaný na ni však nijak nereagoval. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Soud dále v řízení na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Smlouvou o kontokorentu včetně dodatku, obchodními podmínkami pro kontokorent, předsmluvními informaci ke kontokorentu, žádostí o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , a historií kontokorentního účtu bylo prokázáno, že dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o kontokorentu č. , Anonymizováno, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázový úvěr ve výši , částka, , následně byl dne , datum, (nikoliv , datum, ) uzavřen k předmětné smlouvě dodatek, kterým došlo k zvýšení úvěrového limitu na částku ve výši , částka, , přičemž žalobkyně svou povinnost splnila. Žalovaný byl naopak povinen tento úvěr splácet spolu s úrokem při úrokové sazbě 58,33 % ročně, s tím, že daná smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Dodatek ke smlouvě došlo ke změně výše úrokové sazby, a to na sazbu ve výši 20,94 %, s tím, že celková částka, kterou je třeba uhradit je ve výši , částka, . Přehledem splátek bylo prokázáno, že žalovaný na úvěr celkem zaplatil částku ve výši , částka, . Oznámením o zesplatnění úvěru včetně dodejky bylo prokázáno, že žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila (o tomto žalovaného informovala dopisem ze dne , datum, ). Předžalobní výzvou s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě předmětného dluhu. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě ničeho neuvedla. Z listin nabídnutých soudu bylo pouze zjištěno, že v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem je ve výši , částka, , pravidelné měsíčně výdaje bez splátek úvěrů jsou ve výši , částka, a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů jsou ve výši , částka, . Zároveň žalovaný souhlasil, aby pro posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyně použila data z jeho běžného platebního účtu týkajících se jeho příjmů a výdajů. Dále je v žádosti o poskytnutí úvěru uvedeno, že informace ohledně ověřování bonity a důvěryhodnosti žalovaného byly ověřeny prostřednictvím , Anonymizováno, .4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o kontokorentu č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě ničeho neuvedla. Z předložených listin, bylo zjištěno, že žalobkyně pravděpodobně vycházela pouze z klientem sdělených informací ohledně jeho příjmu, výdajů a dále z náhledu do bankovního a nebankovního registru klientských informací, neboť není patrné, zda žalobkyně při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného prověřovala i jeho skutečné příjmy a zejména pak výdaje z jeho běžného bankovního účtu, neboť tento výpis z bankovního účtu žalovaného nebyl soudu poskytnut.10. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o kontokorentu podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni uhradil celkem , částka, , má povinnost vydat žalobkyni zbylou částku , částka, jako bezdůvodné obohacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil jinak, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a proto soud rozhodl, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného došlo. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení při příslušné úrokové míře 12,75 % z uvedené částky , částka, , a to ode dne , datum, do zaplacení (ode dne následujícího po doručení předžalobní upomínky žalovanému). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatné smlouvě.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žalovanému se právo na jejich náhradu nepřiznává, neboť mu žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.