8 C 356/2025-19 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení za období od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu práva na náhradu škody, kterou žalovaný způsobil žalobkyni jako její zaměstnanec při plnění pracovních úkolů tím, že špatně provedl samokontrolu při výrobě dílů na CNC stroji.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný dne , datum, podepsali listinu s nadpisem „PRACOVNÍ SMLOUVA s ujednáním o možnosti dočasného přidělení zaměstnance“, na jejímž základě měla žalobkyně jako zaměstnavatelka zajistit žalovanému jako zaměstnanci dočasný výkon práce u jiných zaměstnavatelů. , adresa, výkonu práce byla sjednána obec , adresa, a dnem nástupu do zaměstnání byl sjednán den , datum, . Dne , datum, žalovaný podepsal listinu s nadpisem „hlášení o vzniklé škodě“, dle které měl dne , datum, způsobit škodu v částce , částka, tím, že špatně provedl samokontrolu při výrobě příslušného dílu na CNC stroji v počtu 260 ks. Následně dne , datum, žalobkyně a žalovaný podepsali listinu s nadpisem „DOHODA o způsobu úhrady dluhu“, která obsahovala ujednání, že žalobkyně má za žalovaným pohledávku v částce , částka, z titulu škody, a dále že dluh bude uhrazen ve splátkách srážkami z doplatku mzdy s tím, že poslední splátka měla být stržena ze mzdy za červenec , Anonymizováno, . Dne , datum, oba podepsali listinu s nadpisem „rozvázání pracovního poměru“, ve které si ujednali zrušení pracovního poměru ke dni , datum, . Žalobkyně ve výplatní pásce za březen , Anonymizováno, vyčíslila zbylou neuhrazenou (ze mzdy nesraženou) část dluhu žalovaného na náhradě zmíněné škody v částce , částka, a k úhradě této částky následně žalovaného písemně vyzvala dopisem zaslaným dne , datum, prostřednictvím osoby , právnická osoba, .Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a věc posoudil konkrétně podle § 1903, § 1958 odst. 2, § 1968 a § 1970 o. z.Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, dne dohodu o narovnání ve smyslu § 1903 o. z., čímž si sjednali závazek, který nahradil mezi nimi zjevně subjektivně vnímaný jako nevyjasněný (nepotvrzený) původní závazek z titulu práva na náhradu škody, kterou měl žalovaný jako zaměstnanec způsobit žalobkyni dne , datum, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V dohodě o narovnání si žalobkyně a žalovaný ujednali postupné splácení dluhu žalovaného srážkami ze mzdy, pracovní poměr žalovaného u žalobkyně však skončil dne , datum, , tedy ještě před uplynutím období (červenec , Anonymizováno, ), za které měla být ze mzdy stržena poslední splátka dluhu. S ohledem na uvedené bylo třeba uzavřít, že od okamžiku skončení pracovního poměru žalovaného nebylo mezi stranami předmětného závazku z dohody o narovnání ujednáno, kdy má žalovaný jako dlužník dluh splnit, a tak žalobkyně mohla požadovat jeho splnění ihned ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně zbývající část dluhu žalovaného vyčíslila (v souladu s předloženými výplatními páskami) na částku , částka, , přičemž ho písemně vyzvala k její úhradě do , datum, . Žalovaný nicméně zbylou část dluhu (dle tvrzení žalobkyně) neuhradil, a proto je ode dne bezprostředně následujícího po uplynutí poskytnuté lhůty k úhradě, tedy ode dne , datum, , v prodlení podle § 1968 o. z. Soud tudíž žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství – zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 12,00 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni dluh v plném rozsahu uhradil, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci plně procesně úspěšná, a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, , která se skládá z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši , částka, , dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a návrh ve věci samé) podle § 11 odst. 1 a § 7 bod 3. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nakonec z částky , částka, jako náhrady DPH (při sazbě 21 %) u odměny za úkony právní služby a paušální náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jelikož zástupce žalobkyně je plátcem DPH.