11 C 392/2025-24 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně proti žalovanému domáhala vyklizení nemovitostí označených ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen „Nemovitosti“). Uvedla, že je vlastníkem Nemovitostí a že je žalovaný užívá bez jakéhokoliv právního důvodu. Nemovitosti žalovaný nevyklidil ani po výzvách žalobkyně, žalobkyně nyní bydlí jinde. U ústního jednání doplnila, že účastníci v Nemovitostech žili jako druh a družka, tento vztah však již skončil a žalovaný tím pozbyl oprávnění v Nemovitostech bydlet.2. Žalovaný k věci uvedl, že pro něj vztah s žalobkyni neskončil, má ji pořád rád, znají se přes třicet let. V době, kdy spolu s žalobkyní žili, se ústně dohodli, že v Nemovitostech dožijí a sejdou se v příštím životě. Měli také ústně dohodnuto, jak se v případě smrti naloží s ostatky druhého. Má za to, že v jejich vztahu byla spousta lhaní a že žalobkyně by v souvislosti se lhaním měla podstoupit léčbu, dokonce žalovanému nabídla pomoc se zařízením domova důchodců, což dle něj nemůže zdravý člověk udělat. V písemném podání podrobně popsal situace týkající se jeho vztahu k alkoholu a vylíčil, že má za to, že mu do alkoholu byla přidána nějaká látka, k čemuž soudu předložil audio a videonahrávku, tj. k doložení trestného činu (vložení omamné látky do alkoholu). Žalovaný v řízení uznal, že Nemovitosti obývá a užívá je. Uvedl shodně jako žalobkyně, že v Nemovitostech účastníci žili jako partneři, nikdy neměli sjednánu žádnou nájemní či jinou smlouvu, nikdy žalobkyni za bydlení nic neplatil. Uznal také, že žalobkyně ukončila jejich družský vztah a opakovaně jej vyzvala k vystěhování. Odmítl Nemovitosti opustit s tím, že jej bude muset soud vystěhovat; žalobkyni v užívání Nemovitostí nijak nebrání a ona v nich může bydlet.3. Soud učinil následující skutková zjištění: Zapsaným výlučným vlastníkem Nemovitostí je žalobkyně (z LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, ). Soud vzal dále za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nesporná (shodná) tvrzení účastníků o tom, že žalovaný Nemovitosti užívá a že se odmítá vystěhovat. Dále bylo nesporné, že účastníci v Nemovitostech žili v družském vztahu, že tento vztah žalobkyně ukončila a že účastníci spolu po dobu soužití společně hospodařili, žádná jiná úprava ohledně bydlení neexistovala, žalovaný žalobkyni za bydlení nikdy nic neplatil. Žalobkyně žalovaného vyzvala výzvou ze dne , datum, k vystěhování z Nemovitostí (z výzvy ze dne , datum, , o jejímž doručení nebylo sporu), současně jej k opuštění Nemovitostí vícekrát vyzvala ústně (rovněž mezi účastníky nesporné).4. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu audionahrávkou a videonahrávkou k prokázání jeho tvrzení, že mu byla do alkoholu přidána omamná látka, jelikož se nejednalo o tvrzení rozhodné pro posouzení věci. V dané věci soud totiž toliko zjišťoval, zda žalovaný disponuje právním titulem (náležitým oprávněním) k užívání Nemovitostí. Pro úplnost soud podotýká, že se s těmito nahrávkami seznámil a neuzavřel, že by cokoliv nasvědčovalo spáchání , podezřelý výraz, činu, proto s předmětnými nahrávkami ani nijak jinak dále nenaložil.5. Na základě shora uvedeného soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že zapsaným výlučným vlastníkem Nemovitostí je žalobkyně a že žalovaný tyto Nemovitosti v minulosti obýval jako její druh. Žalobkyně následně však vztah s žalovaným ukončila a vyzvala jej k vystěhování. Žalovaný Nemovitosti i nadále užívá a odmítá je opustit.6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.7. V návaznosti na provedené dokazování soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným v minulosti existoval družský vztah, účastníci tak společně žili a hospodařili v Nemovitostech ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Následně však žalobkyně předmětný vztah účastníků ukončila a výzvou ze dne , datum, (a také mnohými ústními výzvami) žalovaného vyzvala k opuštění Nemovitostí. Jelikož žalovaný pozbyl rozchodem účastníků právo užívat Nemovitosti (ať už z titulu faktického partnerského vztahu, který zanikl, případně z titulu jiného bezúplatného ujednání – výprosy podle § 2 189 o. z., kterou žalobkyně vypověděla) a jiný vlastní užívací titul mu nesvědčí (takový titul v řízení netvrdil, naopak výslovně uvedl, že žádné ujednání ohledně bydlení s žalobkyni nemá), je povinen předmětné Nemovitosti vyklidit a tyto žalobkyni vyklizené odevzdat ve smyslu shora citovaného ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. Aktuální stav, kdy žalobkyně jako vlastník nemůže Nemovitosti obývat a musí si zajišťovat bydlení jinde, je pochopitelně ze strany žalovaného protiprávním zadržováním Nemovitostí, jelikož mu žádný titul k jejich užívání nesvědčí. Argumentace žalovaného, že nebrání žalobkyni v užívání je bezobsažná, neboť žalobkyně s ním žít odmítá a současně žalovaný odmítá Nemovitosti opustit. Nerelevantní jsou též námitky žalovaného o tom, že má k žalobkyni stále citovou vazbu a nesouhlasí s tím, že vztah ukončila. Skutečnost, zda mu bylo či nebylo cokoliv vhozeno do alkoholu, pak nemá vztah s projednávanou věcí, jak již bylo vysvětleno výše.8. Pro úplnost soud podotýká, že žalovaného nepoučoval podle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně titulu opravňujícího jej k užívání Nemovitostí, neboť z jeho tvrzení bylo zřejmé, že takovým titulem nedisponuje, ani to netvrdí. Pouhé ústní ujednání účastníků v době soužití o tom, že spolu tzv. „dožijí“ a jak bude naloženo s ostatky druhého, takovým ujednáním zjevně není. Předmětné ujednání totiž nepochybně nelze považovat za právně vymahatelnou dohodu způsobilou založit konkrétní subjektivní práva a povinnosti vymahatelné soudní cestou. Jedná se o typické partnerské ujednání osob žijících ve faktickém svazku, které má převážně morální a osobní rozměr a je výrazem jejich vzájemné náklonnosti a tehdejšího úmyslu setrvat ve společném soužití. Svou povahou je takové prohlášení vázáno na existenci partnerského vztahu a postrádá právní určitost i závazkový základ, jenž by umožňoval jeho vynucení. Rozpad partnerského soužití proto bez dalšího znamená zánik těchto osobních ujednání, aniž by bylo možno dovozovat porušení právní povinnosti. Lze též uvést, že v jednání žalobkyně spočívajícím v zajištění vhodného jiného bydlení pro žalovaného (v domově pro seniory) lze shledávat její zjevnou snahu žalovanému pomoci, nikoliv jej poškodit, jak se žalovaný mylně domnívá.9. Ze všech shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žalovaný Nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně užívá bez právního důvodu a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil ve lhůtě 15 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni, a to ve výši , částka, . Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši , částka, , dále z odměny advokáta ve výši , částka, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, ústní jednání) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, dle něhož odměna za jeden úkon činí částku , částka, v návaznosti na tarifní hodnotu sporu , částka, ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu. K uvedené částce dále soud přičetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši , částka, za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem , částka, . K odměně a hotovým výdajům náleží náhrada za DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši , částka, . Náhrady jiných nákladů se žalobkyně vůči soudu výslovně vzdala. Celkově je žalovaný na nákladech řízení povinen žalobkyni zaplatit částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.