5 C 280/2025-39 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude určeno, že je žalovaný vlastníkem osobního vozidla tovární značky , jméno FO, , jméno FO, , registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, (dále jen „vozidlo“), s odůvodněním, že jím po uzavření kupní smlouvy není žalobce, a kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Doplnil, že mezi ním jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím byla dne , datum, uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo zmíněné vozidlo. Ačkoliv žalovaný uhradil smluvenou kupní cenu a převzal vozidlo, nebyla z jeho strany podána žádost příslušnému úřadu, aby mohlo dojít k provedení změny zápisu vlastníka vozidla v registru vozidel na žalovaného, proto je žalobce stále veden v registru vozidel jako vlastník vozidla, i když vlastníkem vozidla není. V důsledku toho jsou žalobci zasílány pokuty a sankce vzniklé s užíváním vozidla žalovaným. Dále žalobci , adresa, opakovaně zasílá výzvy k odstranění vozidla z pozemní komunikace, kdy vozidlo naplňuje znaky tzv. vraku. Žalobce se také obává možných závazků vůči , právnická osoba, . Žalobce se pokoušel situaci neúspěšně řešit u správního orgánu žádostí o aplikaci § 8a zákona č. 56/2001 Sb., naléhavý právní zájem na určení vlastnictví má dán s odkazem na judikaturu Ústavního soudu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, byť mu byla řádně doručena žaloba a k ústnímu jednání byl obeslán.3. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, soud učinil následující skutková zjištění: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo tovární značky tovární značky , jméno FO, , jméno FO, , registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, . Kupní cena ve výši , částka, byla uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy (z kupní smlouvy). Žalobci byla zaslána výzva k odstranění vozidla z pozemní komunikace od , adresa, , na kterou žalobce reagoval sdělením, že již není vlastníkem vozidla a pokouší se danou situaci řešit (z výzvy k odstranění vozidla ze dne , datum, včetně reakce žalobce). Kromě toho mu byl doručen také příkaz Magistrátu města Olomouce, kterým mu byla uložena pokuta ve výši , částka, v souvislosti s přestupkem týkajícím se předmětného vozidla. Žalobce podal žádost jako prodávající o změnu údajů o vlastníku na registr vozidel, ovšem řízení bylo zastaveno z důvodu nedoložení potřebných dokumentů (z výzvy k odstranění nedostatků a z usnesení Magistrátu města , Anonymizováno, ze dne , datum, ). Žalobce je tak do dnešního dne v registru vozidel evidován jako provozovatel i vlastník (ze sdělení Magistrátu města , adresa, ).4. Při právním posouzení soud postupoval dle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.5. Dle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je, či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.6. Soud vzal za prokázané, že na určovací žalobě je naléhavý právní zájem dán, neboť žalobce doložil, že předmětné vozidlo převedl na žalovaného na základě platně uzavřené kupní smlouvy. Určovací žalobou bude dán do souladu faktický a právní stav. V souvislosti s nesoučinností žalovaného není žalobce schopen vozidlo převést v registru motorových vozidel, vedeného příslušným správním orgánem, a přestože se jedná o registr, který není závazný ohledně vlastnického práva, je žalobce jako zapsaný provozovatel vozidla vystaven právním důsledkům vyplývajícím z provozu vozidla.7. K otázce znění petitu, že žalobce není vlastníkem osobního vozidla, soud v podrobnostech odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , dle něhož je „…třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není.“ a „je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby…umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel…“ Soud v této souvislosti uzavřel, že je na místě v tomto případě žalovat na určení, že žalobce není vlastníkem vozidla, když není vázán pouze zněním žalobního petitu a z obsahu žaloby je zřejmé, že se žalobce domáhá současně určení, že není vlastníkem vozidla a naopak, že od , datum, je vlastníkem žalovaný.8. Zdejší soud na základě výše uvedeného žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že žalobce není vlastníkem vozidla, a že jeho vlastníkem je žalovaný.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náleží žalobci, který měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby,) po , částka, (celkem , částka, ) podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po , částka, (celkem , částka, ) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nakonec soudní poplatek ve výši , částka, . Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku , částka, , ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku.