8 C 419/2025-18 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení (z toho tvořila jistina , částka, , úrok za poskytnutí úvěru , částka, , poplatky , částka, , poplatky za upomínky , částka, a smluvní pokuta , částka, ). Uváděl, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, konkrétně č. , hodnota, , na základě které společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal splatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, do 30 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplatil, a dostal se tak do prodlení s jeho vrácením. Pohledávka za žalovaným vyplývající z úvěrové smlouvy byly následně postoupena společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , která je poté postoupila žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ji zkoumala prostřednictvím jeho lustrace v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a posouzením údajů poskytnutých jí samotným žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalovaný a obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, podepsali prostřednictvím elektronických prostředků nejprve dne , datum, listinu s nadpisem „, Anonymizováno, “, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru a potvrzením o platbě). Ze smluv o postoupení pohledávek včetně seznamů postoupených pohledávek soud zjistil, že nejprve obchodní společnosti , právnická osoba, . postoupila předmětnou pohledávku na společnost , právnická osoba, , načež obchodní společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku na žalobkyni. Z předžalobní výzvy včetně oznámení o postoupení, přehledu SMS upomínek, přehledu odeslaných emailů, výzev a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Předžalobní výzva obsahovala mimo jiné informaci o tom, že aktuálně oprávněnou osobou, které má žalovaný plnit, je žalobkyně.4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), v účinném znění ke dni uzavření příslušné smlouvy.5. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně – obchodní společnost , právnická osoba, . jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením žádné z nich nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně, které byla od obchodní společnosti , právnická osoba, podle § 1879 o. z. postoupena pohledávky vyplývající ze zmíněné smluvy o úvěru (obchodní společnost , právnická osoba, původně nabyla tyto pohledávky od obchodní společnosti , právnická osoba, .), v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně řádně zkoumala. Svá obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nikterak nedoložila, přičemž ani ze soudem provedených důkazních prostředků nevyplynul žádný důkaz o tom, že by společnost , právnická osoba, . úvěruschopnost žalovaného jakkoli zkoumala, natož pak řádně (zejména jde-li o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného).11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnutých jistin spotřebitelských úvěrů žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu celkem , částka, . Jelikož žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat žalobkyni celou jistinu úvěrů v částce , částka, . Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni plnil jinak, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávek, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal dále zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhů před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v absolutně neplatných smlouvách.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení obdobný.13. Žalobkyni soud uložil povinnost zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši , částka, podle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť ve věci nevydal platební rozkaz a pokračoval v řízení, přičemž žalobkyně doposud uhradila na soudní poplatek pouze částku , částka, (namísto částky , částka, ).