8 C 436/2025-20 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala určení výživného rozvedené manželky ve výši , částka, měsíčně. Uváděla, že není schopna se živit, přičemž tato její neschopnost má svůj původ v manželství. Trvale žije ze sociálních dávek a dále splácí exekuci na společný dluh za placení odpadu ve společném bydlišti vzniklý za trvání manželství, kdy již zaslala , částka, a dalších , částka, je ještě povinna doplatit. Potřebovala by od žalovaného podporu alespoň než si najde práci. Uvedla, že práci si hledá, ale zatím není úspěšná. Invalidní důchod nemá, uznaná zdravotní omezení také ne, ale je nemocná. Pokud se týká dětí, tak z manželství se žádné děti nenarodily.Žalovaný s určením výživného nesouhlasil, neboť žalobkyně netvrdí, ani neprokazuje základní podmínku pro přiznání výživného pro rozvedenou manželku, tedy že není schopna se sama živit a že toto má původ v manželství. Náklady řízení nepožadoval.Žalobkyně byla poučena dle § 118a) o.s.ř., že je povinna doplnit tvrzení, z jakého důvodu není schopna se sama živit, přičemž původ neschopnosti se sama živit má původ v manželství a k tomu označit důkazy. Rovněž byla poučena, že v případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení.Rozsudkem Okresního soudu v Benešově č.j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, a pravomocně rozvedeno dne , datum, . Z rozsudku vyplývá, že manželé od , datum, nevedli společnou domácnost. Manžel jako důvod rozvodu uváděl, že mají rozdílné názory na finanční otázky, kdy se v průběhu manželství zadlužili, on musel po celou dobu manželství zajišťovat finance, bydlení a vše obstarávat. Došla mu již trpělivost, našel si novou partnerku a nemá zájem o obnovení manželského soužití. Manželka s rozvodem nesouhlasila, věřila, že může dojít k obnově manželského soužití. Uváděla, že rovněž ona se podílela na zajišťování rodiny, pracovala, byť brigádně.Příkazem k úhradě exekuce oprávněného , adresa, bylo prokázáno, že žalobkyně je uvedena jako povinná v exekuci k vymožení pohledávky ve výši , částka, , přičemž náklady exekuce činí , částka, . Poštovnímu poukázkami bylo prokázáno, že na tuto exekuci žalobkyně uhradila celkem , částka, .Nájemními smlouvami a předávacími protokoly bylo prokázáno, že žalobkyně má v nájmu krizový byt od , adresa, .Oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory bylo prokázáno, že žalobkyně nedosahovala ve , Anonymizováno, . čtvrtletí roku , Anonymizováno, žádného příjmu, přičemž od , datum, jí byl zvýšen příspěvek na bydlení na částku , částka, (z částky , částka, ), kdy je hrazeno nájemné , částka, měsíčně, zálohy na elektřinu , částka, měsíčně (zálohy na elektřinu byly potvrzeny rovněž oznámením ČEZ prodej a.s. o zálohách na elektřinu) a náklady za plnění poskytované s užíváním bytu , částka, .Potvrzením vkladu na účet bylo prokázáno, že v říjnu 2025 uhradila žalobkyně za telefon , částka, .Oznámením o zvýšení příspěvku na živobytí bylo prokázáno, že s účinností od , datum, byl příspěvek zvýšen z částky , částka, na , částka, .Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,OZ“). Dle § 760 odst. 1 OZ, není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věc nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.Vyživovací povinnost k rozvedenému manželovi je institutem svým způsobem výjimečného charakteru, jehož účelem je alespoň částečně zohlednit nestejné ekonomické příležitosti rozvedeného manžela, mající svůj původ v manželství. Základní podmínkou pro plnění vyživovací povinnosti po rozvodu je, že rozvedený manžel, který požaduje výživné, není schopen sám se živit. Kumulativně k tomu musí být splněna i druhá podmínka, totiž že neschopnost manžela sám se živit má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním.Výživné rozvedeného manžela je z morálního hlediska projevem solidarity ekonomicky silnějšího manžela za to, co se bude dít s druhým manželem po rozvodu, ovšem výlučně za situace, že důvody neschopnosti manžela sám se po rozvodu živit mají souvislost s předchozím manželstvím. Ze stejného morálního hlediska však na druhou stranu nemůže manžel nést následky chování druhého manžela a jeho životní situaci po rozvodu manželství, kdy již mezi nimi statusový poměr zanikl, jestliže tato nová situace nemá nic společného s předchozím manželství(, adresaDle § 760 odst. 2 OZ, při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda: si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka; si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem; se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost; se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy , podezřelý výraz, činu, nebo je dán jiný obdobně závažný důvod.Dle § 761 odst. 2 OZ, nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.Dle § 922 odst. 1 věta prvá OZ, lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení.V daném případě bylo sice prokázáno, že žalobkyně dosahuje minimálních příjmů a je odkázána na sociální dávky. Žalobkyně však přes poučení soudu netvrdila ani neprokázala, že by nebyla schopna se sama živit, např. nástupem do zaměstnání a případně, že by její neschopnost sama se živit měla svůj původ v manželství. Za této situace soud neshledal důvody pro určení vyživovací povinnosti rozvedenému manželovi a žalobu zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že pokud mají rozvedení manželé společné dluhy, který hradí pouze jeden z manželům, nelze se případného vyrovnání domáhat prostřednictvím určení výživného.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu za situace, kdy ve věci úspěšný žalovaný náklady řízení nepožadoval.