8 C 443/2025-25 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že žalovaný byl u žalobce zaměstnaný na pozici řidič silničních motorových od , datum, . Pracovní poměr byl ukončen k datu , datum, zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době. Žalobce žalovanému poskytl úhradu za správní poplatek na výrobu paměťové karty řidiče pro digitální tachograf ve výši , částka, , zápůjčku na úhradu dopravně psychologického vyšetření ve výši , částka, , úhradu za ubytování v celkové výši , částka, , zápůjčku na úhradu cest z Kazachstánu do ČR ve výši , částka, a příspěvek na kurz autoškoly ve výši , částka, , přičemž tato podpora byla podmíněna dobou trvání pracovního poměru dva roky. Žalobce dále poskytl žalovanému zápůjčku na náklady za vnitrostátní cestovné v celkové výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal uhradit nejpozději ke dni skončení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil dobu trvání zaměstnání, požadoval žalobce uhradit celkem , částka, , přičemž žalovaný tento dluh co do důvodu i výše uznal a zavázal se jej zaplatit. Vzhledem k tomu, že dluh ve sjednané době neuhradil, požadoval žalobce rovněž zákonný úrok z prodlení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.Soud v řízení na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav:Pracovní smlouvou bylo prokázáno, že žalovaný byl u žalobce zaměstnaný na pozici řidič silničních motorových vozidel od , datum, na základě pracovní smlouvy uzavřené dne , datum, . Pracovní poměr byl ukončen k datu , datum, , a to zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době ze dne , datum, (prokázáno zrušením pracovního poměru. Uznáním dluhu a dohodou o úhradě dluhu ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný uznal dluh vůči žalobci v celkové výši , částka, s tím, že dluh uhradí pravidelnými srážkami z příjmu u žalobce. V rozsahu, ve kterém nebude možné uhradit dluh srážkami ze mzdy, uhradí žalovaný dluh v pravidelných splátkách po , částka, vždy nejpozději do 20. dne příslušného kalendářního měsíce od července 2025 až do úplného zaplacení, přičemž v případě nezaplacení byť jediné z těchto splátek ve sjednaném termínu dojde následující den k zesplatnění celého zbývajícího dluhu. Předmětem uznání dluhu byla úhrada za správní poplatek na vystavení paměťové karty řidiče ve výši , částka, , úhrada za dopravně psychologické vyšetření ve výši , částka, , dlužná částka za ubytování ve výši , částka, , úhrada za náklady na cestu z , Anonymizováno, do ČR ve výši , částka, , úhrada za kurz autoškoly ve výši , částka, a náhrada za vnitrostátní cestovné , částka, . Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil již první sjednanou splátku, a dostal se tak do prodlení dnem , datum, . Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákoníku práce a ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 3 téhož ustanovení zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 zákoníku práce.Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle odst. 2 tohoto ustanovení výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.Podle § 263 odst. 1 zákoníku práce výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. Podle odstavce 2 téhož ustanovení uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně.Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.Po provedeném dokazování a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že žalovaný písemně uznal škodu způsobenou žalobci za vynaložené náklady a zavázal se je uhradit. Vzhledem k tomu, že sjednané splátky neuhradil, dostal se s plněním do prodlení a žalobci vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.O nákladech soud rozhodl v souladu s § 146 odst. 1 o.s.ř., kdy ji přiznal žalobci, který byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu za 2 úkony po , částka, (předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem byly náklady žalovaného vyčísleny částkou , částka, .