13 C 119/2020-166 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou ze dne 15. 7. 2020, která byla téhož dne soudu doručena, se žalobci domáhali proti žalovanému náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 546 659 Kč. Žalobu odůvodnili tím, že žalovaný je svým jednáním dlouhodobě uráží, pomlouvá a dehonestuje. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že o žalobcích uvádí jen veřejně známé informace, které nejsou s to, přivodit jim újmu. 3. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, dále jen „zákon“, se zahájením insolvenčního řízení se spojuje tento účinek: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. 4. Podle ustanovení § 141a zákona, po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c. 5. Soud ve věci postupoval podle výše citovaných zákonných ustanovení a řízení zastavil. V jeho průběhu totiž vyšlo najevo, že v případě žalovaného byl rozhodnutím Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne 3. 7. 2020, které v příslušné části téhož dne nabylo právní moci, zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno řešit úpadek oddlužením. Žalobci však své nároky uplatnili až žalobou ze dne 15. 7. 2020, kterou soudu téhož dne doručili. Svůj nárok tak uplatnili v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) zákona a jejich nárok tak není možné v občanském soudním řízení projednat, neboť bylo nutné takový nárok uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení. Soud proto řízení v návaznosti na ustanovení § 141a zákona zastavil. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když řízení bylo zastaveno a pro jiné rozhodnutí ohledně nákladů řízení soud neshledal podmínek. Je totiž zjevné, že procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dosud nevznikly. 7. Výrokem III. usnesení bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku žalobkyni a), neboť ta k jeho úhradě nebyla povinna (§ 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Byla to přitom ona, kdo soudní poplatek v řízení uhradil.