11 C 80/2020 — Okresní soud v Berouně

1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 3.3.2020 se manžel domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo rozvedeno manželství účastníků uzavřené dne 12.2.2010 před Úřadem městské části [obec a číslo]. V návrhu uvedl, že u manžela se jedná o manželství prvé, u manželky o manželství druhé. Oba manželé jsou příslušníky ČR, národnosti české. Za trvání manželství se účastníkům narodila nezletilá dcera [jméno]. Manželé nevedou společnou domácnost, společně nehospodaří. 2. Manželka s návrhem manžela souhlasila a taktéž navrhla, aby manželství účastníků bylo rozvedeno. 3. Soud provedl dokazování oddacím listem účastníků vydaným dne 18.2.2010 Úřadem městské části [obec a číslo], rodným listem nezletilé [jméno] vydaným dne [datum] Úřadem městské části [obec a číslo], rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 10.10.2022, č.j. 25 Nc 2051/2020-759, výpovědí každého z účastníků, přičemž vycházel i z nesporných tvrzení účastníků a zjistil následující skutkový stav: 4. Účastníci uzavřeli manželství dne 12.2.2010 před Úřadem městské části [obec a číslo]. U manžela se jedná o manželství prvé, u manželky o manželství druhé. Oba jsou příslušníky ČR, národnosti české. Za trvání manželství se účastníkům dne [datum] narodila nezletilá dcera [jméno]. Poměry k nezletilé byly pro dobu po rozvodu pravomocně upraveny výše specifikovaným rozhodnutím zdejšího soudu, jímž byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla nezletilá svěřena do péče matky. Otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 15 000 Kč měsíčně. Příčinu rozvratu manželství oba manželé shodně spatřovali ve vzájemném odcizení, v rozdílných názorech na život. Manželé nežijí ve společné domácnosti minimálně od března 2020, společně nehospodaří, intimně se nestýkají. Obnovení manželského soužití pak oba vyloučili. Shodně se domnívali, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. 5. Dle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen O.Z.), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení nemůže být manželství rozvedeno, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 6. Podle ust. § 756 O.Z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Dle ust. § 758 O.Z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 8. Po zhodnocení shora provedených důkazů dospěl soud k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady pro rozvod manželství ve smyslu citovaného ustanovení § 755 O.Z., neboť manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, jedná se již pouze o ryze formální svazek, který neplní žádnou ze svých zákonem předpokládaných funkcí. Příčinu rozvratu pak soud, stejně jako manželé, shledává ve vzájemném odcizení, v rozdílných názorech na život. Žádný z účastníků neprojevil zájem o obnovení manželského soužití, je tak zřejmé, že ve vztahu účastníků již není naděje na takovéto obnovení. Soud pak neshledal ani žádné důvody, pro které by byl rozvod manželství účastníků v rozporu se zájmy jejich nezletilé dcery. Soud pak ze všech výše uvedených důvodů návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 9. O nákladech řízení soud pak rozhodl podle ust. § 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, přičemž nebyly zároveň shledány žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí.