10 C 386/2024-25 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 420 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené půjčky na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, , uzavřené dne 11. 7. 2007 mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným. Tvrdila, že na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému finanční obnos ve výši 15 000 Kč, který žalovaný téhož dne v hotovosti převzal s tím, že se zavázal věřiteli vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 10 440 Kč, v 53 týdenních splátkách po 480 Kč s tím, že nejpozději měl žalovaný dlužnou částku zaplatit dne 16. 7. 2008. Tomuto svému závazku však nedostál, poslední splátku žalovaný uhradil dne 18.8.2008. Ke dni 5.2.2009 kdy bylo provedeno vyčíslení, činil dluh na jistině 10 860,85 Kč, na poplatku 7 559,15 Kč. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Účinnost postoupení pohledávky nastala dne 5.1.2021. Žalovaný do postoupení pohledávky na dluh uhradil celkem 7 200 Kč. Ke dni postoupení činil nesplacený zůstatek pohledávky celkem 18 420 Kč, který sestával z neuhrazené jistiny ve výši 10 860,85 Kč a souhrnného poplatku ve výši 7 559,15 Kč. Jelikož žalovaný ode dne postoupení pohledávky až doposud na tento svůj dluh neposkytl žádné plnění a nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, domáhala se žalobkyně zaplacení dluhu ve výši 18 420 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným od 26. 8. 2008 do 18.12.2020, a dále jdoucím z dlužné jistiny ode dne následujícího po postoupení pohledávky, tedy ode dne 19. 12. 2020, až do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žádný z účastníků k této výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o půjčce, uzavřené dne 11. 7. 2007 půjčku ve výši 15 000 Kč, a to převzetím hotovosti téhož dne okamžikem podpisu smlouvy. Poskytnutou půjčku se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, celkem tedy 25 440 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 11. 7. 2007). Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na dluh za období od 23. 7. 2007 do 18. 8. 2008 uhradil celkem 7 200 Kč (viz přehled plateb). Dlužná částka je tak tvořena nesplacenou jistinou půjčky ve výši 10 860,85 Kč a souhrnného poplatku ve výši 7 559,15 Kč. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 5.1.2021 postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaný byl o této skutečnosti právní předchůdkyní žalobkyně písemně vyrozuměn dopisem ze dne 6. 1. 2021 a následně i žalobkyní, která jej vyzvala k úhradě dluhu samostatně zaslanou předžalobní upomínkou. Žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně poštovního podacího lístku ze dne 1.2.2021, předžalobní upomínka ze dne 24. 11. 2021 včetně poštovního podacího lístku ze dne 25.11.2021).5. Podle ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určení podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Dle ustanovení § 524 občanského zákoníku může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.8. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, ve shora uvedeném znění, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, resp. (od 1. 1. 2014) nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.9. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu platně uzavřeli smlouvu o půjčce (ve smyslu shora citovaného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který soud s ohledem na vznik smluvního vztahu – datum uzavření smlouvy – na věc použil), dle níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté prostředky uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve sjednaných splátkách započtených v pořadí nejprve na poplatek. Protože však poskytnutá půjčka nebyla řádně splácena, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na vrácení poskytnutého a dosud zcela nesplaceného plnění včetně příslušenství. Žalovaný však doposud svůj dluh zcela nevyrovnal, neboť k doplacení mu ještě zbývá celkem 18 420 Kč. V řízení bylo dále zjištěno, že předmětná pohledávka byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni, která se tím stala aktivně věcně legitimovanou k vymáhání dlužné částky. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy zcela nesplnil, neboť poskytnutou půjčku spolu s řádně účtovaným příslušenstvím do dnešního dne zcela neuhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 18 420 Kč. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky 18 420 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 7,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 16. 2. 2021, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 6. 1. 2021, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 1. 2. 2021, a s ohledem na ust. § 573 o.z. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 4.2.2021. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 15. 2. 2021 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 7,25 % ročně. (výrok I. rozsudku).11. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).12. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 2 252 Kč (zamítavý výrok nemá na náhradu nákladů vliv, neboť se jedná o příslušenství pohledávky), představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava