ECLI: ECLI:CZ:OSBR:2025:11.C.202.2019.1 Datum: 2025-03-27 Předmět: o zaplacení částky 230.740,59 Kč s příslušenstvím, o zpětvzetí žaloby Ustanovení: ["§ 96 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 146 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 10 z. č. 549/1991 Sb.", "§ 140a z. č. 182/2006 Sb.", "§ 414 z. č. 182/2006 Sb."] ["oddlužení""smlouva o úvěru""zastavení řízení"]
O co šlo: o zaplacení částky 230.740,59 Kč s příslušenstvím, o zpětvzetí žaloby (["§ 96 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 146 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 10 z. č. 549/1991 Sb.", "§ 140a z. č. 182/2006 Sb.", "§ 414 z. č. 182/2006 Sb."])
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 230.740,59 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě Rámcové smlouvy č. , hodnota, – smlouvy o úvěru č. , IBAN, ze dne 27. 4. 2016.2. V průběhu řízení byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, zjištěn úpadek žalované a zároveň bylo povoleno řešení tohoto úpadku cestou oddlužení. Dle ustanovení § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), tak bylo řízení v této věci v této uvedené skutečnosti ze zákona přerušeno.3. Pravomocným usnesením ze dne , datum, pod č. j. KSPH , spisová značka, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované (výrok I.) a současně rozhodl (výrok IV.) v souladu s ustanovením § 414 insolvenčního zákona o osvobození žalované od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, a pohledávek ručitelů a jiných osob, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Žalobkyně pak řádně přihlásila svou pohledávku za žalovanou, jež je předmětem tohoto řízení, do insolvenčního řízení v celkové výši 274.547,81 Kč (z toho jistina 230.740,59 Kč, zbývající část je příslušenstvím), z nichž bylo dle zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení uspokojeno celkem 226.222,18 Kč, tzn. 82,3981 %.4. Podáním doručeným soudu dne 11. 3. 2025 následně vzala žalobkyně svoji žalobu zcela zpět právě s ohledem na pravomocné skončení oddlužení a osvobození žalované od placení zbytku dluhů. Navrhla proto, aby soud řízení zastavil, a současně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku, když důvodem pro zpětvzetí žaloby, která byla podána důvodně, bylo chování žalované.5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k uvedenému procesnímu úkonu žalobkyně souhlasu žalované (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem pod bodem I. řízení v plném rozsahu zastavil.6. Výrokem II. tohoto usnesení pak soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. V případech zpětvzetí žaloby obecně platí, že zastavení řízení procesně zavinil žalobce. V projednávané věci však žalobkyně vzala žalobu zpět z důvodu, že žalovaná byla v insolvenčním řízení, které bylo zahájeno až po podání žaloby, osvobozena od placení dosud neuspokojených pohledávek. Jedná se tedy o skutečnost, kterou žalobkyně nemohla při podání žaloby předpokládat, a z toho důvodu po ní nelze spravedlivě požadovat, aby hradila případné náklady řízení žalované. Zároveň však nelze uložit povinnost k náhradě nákladů řízení ani žalované, neboť v okolnosti, že byla v insolvenčním řízení osvobozena od placení zbytku pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nelze spatřovat její zavinění na zastavení řízení. Jistě nebylo smyslem institutu oddlužení, v němž byl dlužník osvobozen od placení zbytku svého dluhu, aby byl poté nucen uhradit náklady žalobkyni. Proto nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků.7. Podle ustanovení § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000,- Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Z tohoto důvodu tedy soud rozhodl o vrácení soudního poplatku (zaplaceného v částce 9.230,- Kč) v poměrné části snížené o 20 % (odpovídající částce 1.846,- Kč), jež se poplatníkovi nevracejí, tedy ve výši 7.384,- Kč, žalobkyni tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení.