11 C 62/2025-52 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 220 331,23 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 17. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 23,99 = ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 643 Kč, splatných vždy do 13. dne v měsíci. Žalovaný načerpal úvěr dne 17. 1. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, . Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, prohlásila žalobkyně dne 26. 5. 2024 celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil žalobkyni na splátkách celkem pouze částku 1 661,37 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů jím poskytnutých, z dostupných informací v registrech BRKI a NRKI, v insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR. Příjem žalovaného žalobkyně porovnávala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ a zkoumala peněžní toky na bankovním účtu žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti:4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2024 soud zjistil, že tuto smlouvu měli uzavřít žalobkyně a žalovaný dne 17. 1. 2024. Úvěrový rámec je ve smlouvě sjednán ve výši 200 000 Kč a žalovaný jej měl splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 643 Kč spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně.5. Z listin Detail zadané operace má soud za prokázané, že žalovaný ve dnech 16. 1. 2024 a 17. 1. 2024 požádal a následně uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím aplikace mobilního bankovnictví žalobkyně. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s průměrným měsíčním příjmem 24 000 Kč, bydlí u rodičů, výdaje na bydlení činí 2 000 Kč a další výdaje činí 2 000 Kč.6. Z listiny transakce na úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 13. 2. 2024 částku 1,38 Kč, dne 5. 3. 2024 částku 200,36 Kč, dne 11. 3. 2024 částku 200 Kč, dne 22. 3. 2024 částku 120,98 Kč a dne 12. 4. 2024 částku 1 138,65 Kč.7. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný v měsících předcházejících sjednání smlouvy o úvěru, konkrétně v měsících červen až prosinec roku 2023 pravidelně utratil veškeré příjmy, které v daném měsíci na účtu zaznamenal, přičemž konečný zůstatek byl každý měsíc v řádu jednotek až desítek Kč.8. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr měl uvést příjem ve výši 21 917 Kč, který žalobkyně porovnala s výpisy z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný dále měl uvést výdaje ve výši 2 000 Kč a nájemné ve výši 2 000 Kč, žalobkyně životní výdaje žalovaného stanovila na základě dat jím sdělených v kombinaci s interními informacemi banky a statistických údajů o životních nákladech na částku 8 537 Kč. V době žádosti o úvěr zjistila banka, že žalovanému byl dne 16. 1. 2024 poskytnut kontokorentní úvěr u žalobkyně ve výši 12 000 Kč s orientační splátkou 360 Kč a dne 15. 1. 2024 revolvingový úvěr u žalobkyně ve výši 8 000 Kč s orientační splátkou 240 Kč.9. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 1. 2025 spolu s podacím archem ze dne 23. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 263 335,21 Kč, výzvu žalovanému odeslal právní zástupce žalobkyně dne 23. 1. 2025.10. Z dalších předložených listin nezjistil soud ničeho, co by mělo vliv na prokázaný skutkový stav.11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu, jež má za prokázaný:12. Na základě žádosti žalovaného prostřednictvím mobilní aplikace internetového bankovnictví žalobkyně, měla být dne 17. 1. 2024 uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným Smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně dne 17. 1. 2024 vyplatila na bankovní účet žalovaného částku 200 000 Kč, žalovaný následně žalobkyni na tento dluh uhradil celkem částku 1 661,37 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2025, kterou žalovanému odeslala poštou dne 23. 1. 2025.13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“).14. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle ustanovení § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.16. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.17. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.21. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle ustanovení § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále podle ustanovení § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný měli dne 17. 1. 2024 uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný měl zavázat splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 643 Kč. Povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně tuto svoji povinnost řádně nesplnila, když vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným, které žalobkyně doplnila o údaje z dostupných informací v registrech BRKI