12 C 403/2024-68 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako úhrady neuhrazeného dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 1. 2022. Žalobce přednesl, že dne 14. 1. 2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytl finanční prostředky ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 8 944 Kč, avšak svůj závazek neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. V důsledku toho žalobce dne 27. 8. 2023 využil svého práva a prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, přičemž interní i mimosoudní vymáhání bylo neúspěšné. Celková dlužná částka činí 726 359,90 Kč na jistině, 900 Kč na poplatcích, 28 884,80 Kč na smluvním úroku, 72 030,53 Kč na zákonném úroku z prodlení a dále úroky z prodlení a smluvní úroky z této částky až do zaplacení. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce se proto domáhá splnění svého nároku prostřednictvím soudu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil.3. Okresní soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.4. Mezi účastníky bylo fakticky nesporné, že žalovaná doposud žalobci zaplatila částku 157 480 Kč (resp. se jedná o tvrzení žalobce, které je ve prospěch žalovaného s tím, že žalovaný netvrdil, že by splatil více). Tyto nesporné skutečnosti prokazují i v řízení provedené listinné důkazy, a to z listiny nazvané „Podklady pre súdné konanie“ z 15.5.2024 a z listiny nazvané „Transakce na úvěru“ (ve spise na č.l. 51 a následující) a výpisy z úvěrového účtu za období 14.1.2022 až 31.12.2022 (ve spise na č.l. 54 a následující).5. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 13.1.2022 okresní soud zjistil, že dne 13.1.2022 byla podána žádost o poskytnutí úvěrového produktu, ve které je uveden příjem žadatelky o úvěr ze zaměstnaneckého poměru u společnosti , právnická osoba, ve výši 32 189 Kč měsíčně a výdaje žadatele o úvěr ve výši 0 Kč měsíčně. Žádost byla podána o úvěr ve výši 500 000 Kč.6. Z úvěrové smlouvy ze dne 14.1.2022, ve spojení s detaily zadané operace (ve spise na č.l. 28–36) okresní soud zjistil, že dne 14.1.2022 byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které se žalobce jako poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 800 000 Kč s tím, že žalovaná bude tento úvěru splácet ve 120 měsíčních splátkách ve výši 8 944 Kč s úrokem 5,99 %, RPSN 6,40 % (celkem tedy měla žalovaná zaplatit částku 1 073 280 Kč).7. Z výpisu z úvěrového účtu za období 14.1.2022 až 31.12.2022 pro žalovanou okresní soud zjistil, že dne 14.1.2022 žalovaný čerpal úvěr v částce 800 000 Kč.8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky z 26.7.2023 okresní soud zjistil, že dne 26.7.2023 byla vyhotovena poslední výzva k úhradě dlužné částky, odeslání výzvy však žalobkyně neprokazovala.9. Z oznámení o právním zastoupení/výzvy k úhradě dluhu z 24.4.2024, ve spojení s poštovním podacím archem z 24.4.2024, okresní soud zjistil, že dne 24.4.2024 žalobce žalovanému odeslal oznámení o právním zastoupení/výzvu k úhradě dluhu z 24.4.2024.10. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu z 27.8.2023, ve spojení s poštovním podacím archem z 31.8.2023, okresní soud zjistil, že dne 31.8.2023 žalobce žalovanému odeslal rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu z 27.8.2023.11. Z výpisů z účtu u , právnická osoba, pro žalovanou za období prosinec 2021 (ve spise na č.l. 20) a listopad 2021 (ve spise na č.l. 21) okresní soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru řádně ověřil příjem žalovaného ze zaměstnaneckého poměru u společnosti , právnická osoba, ve výši uváděné žadatelem o úvěr (32 189 Kč měsíčně). Výdaje žalovaného činily v listopadu 2021 částku 20 140 Kč, v prosinci 2021 částku 10 500 Kč.12. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu z 27.8.2023, ceníku pro soukromou klientelu účinného od 1.1.2020, Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, . pro soukromou klientelu, výpisu z obchodního rejstříku pro společnost , Jméno žalobkyně, . k 26.9.2016, okresní soud neučinil žádná nová skutková zjištění významná pro posuzovanou věc, a to s ohledem na níže uvedený právní názor (neplatnost smlouvy v důsledku poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru).13. Následně ani jedna z procesních stran již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud hodnotil všechny provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.14. Z provedeného dokazování tedy okresní soud zjistil, že dne 13. ledna 2022 podala žalovaná žádost o poskytnutí úvěrového produktu ve výši 500 000 Kč, v níž uvedla měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 32 189 Kč a nulové měsíční výdaje. Dne 14. ledna 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 800 000 Kč, který měla žalovaná splácet ve 120 měsíčních splátkách po 8 944 Kč, s celkovou splatnou částkou 1 073 280 Kč. Téhož dne žalovaná úvěr v plné výši čerpala. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil příjmy a výdaje žalované prostřednictvím výpisů z jejího bankovního účtu, přičemž příjem odpovídal údajům uvedeným v žádosti a výdaje činily v listopadu 2021 částku 20 140 Kč a v prosinci 2021 částku 10 500 Kč. Dne 31. srpna 2023 žalobce odeslal žalované rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu. Dne 24. dubna 2024 jí dále odeslal oznámení o právním zastoupení a výzvu k úhradě dluhu. Do května 2024 žalovaná uhradila žalobci celkem 157 480 Kč.15. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“). Současně, dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se jedná o spotřebitelský úvěr.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).18. Jak uvedl např. Krajský soud v Praze rozsudku č.j. 22 Co 71/2024- 69 ze dne 14. května 2024, zákon o spotřebitelském úvěru převzal transpoziční úpravu směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Cílem směrnice vyloženým v rozhodovací praxi Soudního dvora EU je, aby věřitel v rámci zodpovědného jednání neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 Soudní dvůr vyvodil povinnost věřitele posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost úvěrujícího spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost, ke které přihlíží soud z úřední povinnosti. Jen takový výklad ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je výkladem eurokonformním (viz rozhodnutí Soudního dvora /EU/ z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 18. prosince 2014 ve věci CA Consumer Finance,C449/13 a ze dne 10. června 2021 ve věci Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg), C303/20).). Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. S porušením uveden