13 C 154/2024-30 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobce se domáhal zaplacení pohledávky v celkové výši 28 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdil, že žalovanému v únoru roku 2024 půjčil částku ve výši 20 000 Kč a následně po několika dnech mu půjčil další částku ve výši 8 000 Kč. Ústní dohodou si společně dohodli týdenní splátky ve výši 3 000 Kč, když první splátka byla splatná v dubnu roku 2024. I přesto, že žalobce žalovaného ke splácení mnohokrát vyzýval, žalovaný ničeho neuhradil a od června roku 2024 žalovaný se žalobcem přestal komunikovat. Žalobce před podáním žaloby dne 16. 10. 2024 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a zároveň mu navrhl pokračování splátkového kalendáře s měsíční splátkou ve výši 4 000 Kč, žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval a na dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný ani žalobce na výzvu nereagovali, a soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:5. Ze sms komunikace mezi žalobcem a žalovaným bylo soudem zjištěno, že žalobce žalovaného vícekrát vyzýval k úhradě dlužné částky, s tím, že žalovaný vždy žalobce utvrdil, že dlužnou částku ve výši 28 000 Kč uhradí, avšak žalovaný posléze přestal se žalobcem jakkoli komunikovat a neuhradil ničeho.6. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 10. 2024 a podacího lístku ze dne 21. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.7. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).8. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.9. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.11. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému celkově částku ve výši 28 000 Kč. Žalovaný na tuto částku neuhradil ničeho, a tak má žalobce nárok na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 28 000 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 16. 10. 2024 (uvedená zásilka byla odeslána 21. 10. 2024), ve kterém vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 1. 11. 2024. Žalovaný tedy měl nejpozději 1. 11. 2024 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Náklady žalobce představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 400 Kč, a dále paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem. Soud přiznal žalobci náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), tj. za výzvu žalovanému k plnění a za písemné podání ve věci samé paušální náhradu vždy ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky. Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 2 000 Kč. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).