18 C 52/2025-36 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 10. 2024 domáhala po žalovaném úhrady částky 12 390 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedla, že je právnickou osobou, která je zákonným příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (tzv. o povinném ručení). Žalovaný je vlastníkem či provozovatelem osobního automobilu RZ , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel jako provozované nemělo v období od 28. 4. 2023 do 30. 10. 2023 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala dne 15. 1. 2024 žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 12 090 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Žalovaný příspěvek neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. První jednání se ve věci konalo dne 15. 4. 2025. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou řádně doručeno do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. dne 7. 4. 2025. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.4. Z informací z Registru silničních vozidel předaných žalobkyni v souladu s § 15 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má soud za prokázané, že vlastníkem a provozovatelem vozidla Škoda Fabia Combi s RZ , SPZ, byl v období od 13. 3. 2018 do 14. 12. 2023 , jméno FO, , narozený , datum, , bytem , adresa, . Žalovaný nebyl v období, za nějž je příspěvek požadován, tj. v období od 28. 4. 2023 do 30. 10. 2023 evidován jako vlastník či provozovatel vozidla Škoda Fabia Combi s RZ , SPZ, .5. Z žalobkyní předložené kupní smlouvy ze dne 22. 10. 2021 má soud za osvědčené, že jejím předmětem byl prodej nepojištěného vozidla mezi , jméno FO, , narozeným , datum, jakožto prodávajícím a žalovaným, jako nabyvatelem. Informaci o tom, že se vlastníkem vozidla stal žalovaný, obdržela žalobkyně e-mailem ze dne 29. 8. 2023.6. Z výzvy ze dne 15. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla do garančního fondu ve výši 12 090 Kč, neboť od předchozího vlastníka zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel vozidla RZ , SPZ, , že jde o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, a že vozidlo nemělo v období od 28. 4. 2023 do 30. 10. 2023, tj. po dobu 186 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení, kdy denní sazba příspěvku do garančního fondu žalobkyně podle typu vozidla činila 65 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč, a to v případě, že k úhradě příspěvku nedojde ve stanovené lhůtě. Z upomínek ze dne 17. 4. 2024, 13. 5. 2024, 5. 6. 2024 a 26. 6. 2024 a doručenek, resp. informací o sledování zásilky, vyplývá, že žalobkyně opakovaně odeslala žalovanému výzvu k dobrovolnému splnění jeho povinnosti. Naposledy byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 12. 7. 2024 (viz předžalobní výzva a podací arch).7. Nárok žalobkyni vznikl za účinnosti zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, proto soud s odkazem na ustanovení § 94 odst. 2 a § 95/3 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, postupoval podle zákona č. 168/1999 Sb.8. Nestanoví-li zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2021, jinak, musí být povinnost mít pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, či doby, kdy je vozidlo odcizené (ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) citovaného zákona).9. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika.10. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou společně a nerozdílně vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") povinni zaplatit , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno a dále i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Přičemž podle odstavce 2 téhož ustanovení se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.11. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše denní sazby a výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva je stanovena vyhláškou č. 417/2017 Sb., tedy vyhláškou platnou a účinnou v době porušení povinnosti žalovanou.12. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady podle odstavce 4 zaniká, pokud , Jméno žalobkyně, do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel.13. Podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o. z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Soud v rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu, že žalovaný je vlastníkem vozidla a vozidlo nemělo ve shora uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku v roční prekluzivní lhůtě a žalovaná částka odpovídá součinu počtu dní, po něž vozidlo nebylo pojištěno (ač bylo po celé uvedené období vedeno v registru vozidel), a výši denní sazby zjištěné z § 2 vyhlášky č. 417/2017 Sb. Výše žalobkyní požadovaných nákladů spojených s mimosoudním uplatnění práva podle § 2a téže vyhlášky činí 300 Kč. Z těchto důvodů soud žalobkyní požadovaný nárok považuje v celém rozsahu za oprávněný. Protože splatnost příspěvku do garančního fondu nastala 60. dnem ode dne doručení výzvy k jeho úhradě (§ 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve spojení s výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 15. 1. 2024), soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve stanovené nařízením vlády, a to ode dne požadovaného žalobkyní, který zároveň následuje po dni splatnosti příspěvku, do zaplacení (výrok I.).15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 756,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 390 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 12 390 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 270 Kč ve výši 686,70 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupov