18 C 53/2025-22 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném úhrady částky 86 610 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela pojistnou smlouvu č. , hodnota, o pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, tzv. povinné ručení. V době existence platného pojistného vztahu byl žalovaný dne 29.5.2022 účastníkem dopravní nehody, kdy způsobil újmu na majetku společnosti , právnická osoba, . ve výši 86 610 Kč, avšak od nehody odjel, aniž jí nahlásil a vyčkal příjezdu policie, čímž nebylo možné provést zkoušku na alkohol a jiné omamné látky. Škodu poškozené společnosti uhradila žalobkyně z titulu platného pojistného vztahu, avšak měla za to, že jí vůči žalovanému, jako viníkovi nehody, vznikl nárok na náhradu jí uhrazeného pojistného plnění ve smyslu ustanovení § 10 ods.t 1 psím. b), c) zákona č. 168/1999 Sb., o povinném ručení. Žalovaný však uplatněný nárok dobrovolně žalobkyni neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena dne 10.3.2025 vyvěšením na úřední desce soudu dle ustanovení § 50m o.s.ř.. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45, § 49 a § 50m o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.4. Na základě listin založených ve spise soud zjistil níže uvedený skutkový stav.5. Z detailu relace o dopravní nehodě ze dne 28. 5. 2022 ve spojení se správou Městského úřadu , adresa, , odbor správní ze dne 22. 4 2024 jsou zjistil, že žalovaný byl dne 28. 5. 2022 účasten dopravní nehody, kdy ve třiadvacet hodin řídil osobní automobil Alfa Romeo , SPZ, , přičemž nepřizpůsobil rychlost vozidla svým schopnostem a při průjezdu zatáčkou dostal smyk, přejel do protisměru, kde následně narazil do betonového oplocení společnosti , právnická osoba, ., které prorazil. Od dopravní nehody odjel a následně druhý den v ranních hodinách nabourané vozidlo odtáhl pomocí svého známého do svého bydliště, kde byl kontaktován Policií ČR. Věc byla následně řešena jako přestupek správním odborem městského úřadu , adresa, , kdy byl žalovaný uznán odpovědným za předmětnou dopravní nehodu, a to ve formě zavinění z nedbalosti.6. K vozidlu, které řídil žalovaný, bylo uzavřeno povinné ručení u žalobkyně, a to na základě pojistné smlouvy č. , hodnota, s počátkem pojištění ke dni 5.3.2022 (viz. citovaná pojistná smlouva).7. Ze zápisu ke škodní události zpracované žalobkyní ve spojení s rozpočtem na opravu oplocení v rozsahu 4 sloupků a 3 plotových polí a odklizení poškozené části oplocení, má soud za prokázané, že společnosti , právnická osoba, vznikla škoda ve výši 86 610 Kč, která jí byla žalobkyní uhrazena dne 13.6.2022 (viz. interní doklady pojišťovny zpracované ke škodní události).8. Žalobkyně uplatnila právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění u žalovaného před podáním žaloby dne 20.5.2024.9. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jej „o.z.“), dle něhož kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.10. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále rovněž jako „zákon o povinném ručení“), má vlastník a provozovatel povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za provoz vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích a tato povinnost musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.11. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.13. Podle § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný podle písmene citovaného ustanoveníb) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění,c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud za aplikace shora uvedeného zákonného ustanovení, že žalobkyně má za žalovaným oprávněný regresní nárok na úhradu částky 86 610 Kč představující žalobkyní vyplacenou náhradu za škodu způsobenou dopravní nehodou, kterou žalovaný zavinil a od níž odjel, čímž ztížil či znemožnil zjištění skutečné příčiny nehody (výrok I.).15. Soud žalobkyni přiznala rovněž nárok na úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o.z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V posuzovaném případě žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jí požadované částky, a to přípisem ze dne 20.5.2024 odeslaným žalovanému na žalobkyni známou adresu. Úrok z prodlení přiznal soud ode dne 5.6.2024, tj. ode dne, kdy uplynula lhůta stanovená žalobkyní k dobrovolnému splnění povinnosti, a to ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř..16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 179,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 465 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 610 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 640 Kč ve výši 3 074,40 Kč.