4 C 1/2025-26 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 24 796 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , se , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 22. 2. 2021. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit částku spolu s úroky z úvěru ve výši 1 444 Kč a dále uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, náklady za administrativní činnost a za vyhodnocení úvěru částku ve výši 1 394 Kč a poplatek za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkem tak měla žalovaná uhradit částku 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, nejpozději do 22. 4. 2022. Žalovaná nehradila řádně a včas dohodnuté splátky, když poslední splátku uhradila dne 9. 4. 2024 ve výši 500 Kč a celkem tak žalobkyni uhradila 10 592 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, pak došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, a soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 2. 2021 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou tuto smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl předpis splátek.6. Z tabulky umoření ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo soudem zjištěno, že žalovaná uhradila na dlužnou částku 10 592 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 9. 4. 2024.7. Ze žádosti o úvěr ze dne 19. 2. 2021 (požadovaná výše úvěru byla 15 000 Kč) má soud za prokázané, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené s rodičovským příspěvkem ve výši 10 000 Kč měsíčně a ostatním státním příspěvkem ve výši 500 Kč měsíčně, kdy celkové měsíční příjmy činí 10 500 Kč a celkové měsíční výdaje činí 7 090 Kč (6 590 Kč za bydlení a energie a 500 Kč za srážky ze mzdy). Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů a má jednu vyživovací povinnost. Použitelný měsíční příjem žalované tak činí 3 410 Kč. Žalovaná je svobodná, bydlí s rodiči.8. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 30. 11. 2020 a ze dne 7. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalované je vyplácen přídavek na dítě ve výši 500 Kč od 21. 9. 2020 a porodné ve výši 10 000 Kč, které jí bylo vyplaceno v měsíci prosinci roku 2020. Dále má soud za prokázané, že žalované je od 21. 9. 2020 poukazován rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně.9. Z podacího lístku ze dne 19. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná hradí 500 Kč Exekutorskému úřadu v , adresa, .10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024.11. Z výzvy k plnění ze dne 10. 9. 2024 a podacího lístku ze dne 11. 9. 2024 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 33 381,45 Kč, a to nejpozději do 25. 9. 2024.12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a