4 C 23/2025-25 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 281,56 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh zdůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 26. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 13 500 Kč. Smlouvu žalovaný uzavřel v elektronické podobě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkově částku 19 539 Kč spolu s příslušenstvím do 26. 5. 2023. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet, avšak poskytnutou částku nevrátil. Dne 18. 7. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek, čímž došlo ke dni 26. 6. 2024 k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil dne 19. 8. 2024 částku ve výši 2 000 Kč, avšak ve zbytku již žalobkyni ani přes její výzvy na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný neuhradil ničeho i přes předžalobní upomenutí.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním došlým soudu dne 25. 2. 2025 vzala, po výzvě soudu k doplnění, žalobkyně podanou žalobu v části, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení smluvního úroku ve výši 11 399 Kč a smluvní pokuty ve výši 781,56 Kč zpět.4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2023 a formuláře pro standardní (předsmluvní) informace s spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 13 500 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to bankovním převodem této částky na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit do 26. 5. 2023.6. Z potvrzení o provedení transakce ČSOB ze dne 3. 7. 2024 má soud za prokázané, že dne 26. 4. 2023 žalovaný na svém bankovním účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, obdržel částku ve výši 13 500 Kč.7. Z oznámení , právnická osoba, . ze dne 14. 2. 2025 má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný.8. Ze společného prohlášení smluvních stran ze dne 14. 6. 2024 o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to na základě uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek.9. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního oddacího archu ze dne 2. 7. 2024, soud zjistil, že postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 7. 2024, současně byl vyzván, nechť dlužnou částku uhradí do 10 dní po obdržení dopisu.10. Z upomínek ze dne 31. 5. 2023, ze dne 5. 6. 2023, ze dne 15. 6. 2023, ze dne 25. 6. 2023 a předžalobní výzvy k plnění ze dne 14. 10. 2024, včetně podacího archu ze dne 16. 10. 2024 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 13 500 Kč, která mu byla připsána na účet č. , č. účtu, dne 26. 4. 2023. Na tuto částku částečně hradil, a to 2 000 Kč dne 19. 8. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy,13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,, o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“20. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tí