9 C 179/2024-25 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 158 676,24 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, . Dispozice ke smlouvě o úvěru ze dne 16. 7. 2018 upravily podmínky užívání karty a revolvingovém úvěru, přičemž žalovaný měl oprávnění čerpat úvěrový rámec ve výši 143 000 Kč s procentuální sazbou k výpočtu minimální splátky ve výši 2 %. Žalovaný revolvingový úvěr v průběhu úvěrového vztahu čerpal, přičemž od března 2023 hradil minimální splátku, nicméně od dubna 2023 splátky již nehradil, a to ani na základě opakovaných výzev ze strany žalobkyně. Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti, došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění pohledávky, a to ke dni 1. 8. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 15. 8. 2023. Žalovaná částka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny ve výši 142 865,45 Kč a dále žalobkyně požadovala obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění ve výši 13 710,79 Kč, poplatky za přečerpání úvěrového rámce za 3 měsíce a za odeslání upomínek v celkové výši 2 100 Kč a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 27. 12. 2024. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán nedostavil, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 9. 8. 2016 a dispozic k této smlouvě bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 143 000 Kč s roční procentní sazbou nákladů 26,45 %. Celý úvěr se žalovaná zavázala hradit žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 2 % z dlužné částky.6. Ze žalobkyní poskytnuté platební historie a z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný postupně načerpal celkem 660 348,14 Kč s tím, že tyto finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet a nákupem zboží na prodejním místě. Žalovaný na svůj dluh splatil celkem 657 433,12 Kč.7. Ze žalobkyní předloženého formuláře soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného měl být 21 000 Kč, přičemž příjem měl být ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr. Žalovaný měl být zaměstnán na dobu určitou, celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 60 000 Kč, přičemž žalovaný měl bydlet ve vlastním domě a měl být ženatý. Dosavadní interní splátky žalobkyni měl hradit částkou 12 333,70 Kč.8. Z upomínek žalobkyně adresované žalovanému má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného ve dnech 10. 5. 2023, 2. 6. 2023, 3. 7. 2023 a 14. 7. 2023 upomínala k zaplacení dlužných částek vyplývající ze shora uvedené smlouvy.9. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila ke dni 1. 8 2023 a vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 158 970,24 Kč do 15. 8. 2023.10. Z výzvy ze dne 1. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému v rámci revolvingového úvěru částku ve výši 660 348,14 Kč. Žalovaný postupně splatil žalobkyni částku ve výši 657 433,12 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 1. 8. 2023 a před podáním žaloby jej vyzvala k jeho zaplacení výzvou ze dne 1. 10. 2023.13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 2 915,02 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 4. 11. 2024 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalovaného pouze na základě jím uvedených údajů v žádosti o úvěr a výpisů z běžného účtu (který však soudu nedoložila). Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje prověřovala doplňkovou kontrolou v databázi BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR, ale ani tato svá tvrzení nedoložila. Ze žalobkyní předloženého formuláře ohledně bylo zjištěno, že žalovaný ohledně svých osobních a majetkových poměrů uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě, má a jeho měsíční čistý příjem měl činit 21 000 Kč. Výdaje nebyly uvedeny žádné, kromě interní