14 C 68/2024-32 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo odstoupením žalovaného od smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dle které žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, a žalovaný nevrátil ničeho. K podané žalobě se žalovaný nevyjádřil., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu žalovaného v registrech NRKI a BRKI, vyšla z údajů sdělených žalovaným v kartě klienta, zejména z informací o jeho osobě, jeho příjmech a výdajích, kdy žalovaný své příjmy žalobkyni doložil výplatními páskami. Žalobkyně na základě toho vyhodnotila, že nic nenasvědčovalo, že by se žalovaný ocital v tzv. dluhové pasti, a uzavřela, že je úvěruschopný.3. Na jednání konaném dne , datum, nebyli účastníci přítomní, proto se jednalo v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že: Žalovaný dne , datum, sdělil žalobkyni, že žádá o úvěr ve výši , částka, , je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, má příjem ve výši , částka, měsíčně, jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši , částka, . K žádosti žalovaný doložil žalobkyni výplatní pásky za období 12/2022 a 1/2023 (důkaz: evidenční karta klienta, výplatní pásky). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr (lustrace žalovaného v registrech), posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit. Finanční prostředky ve výši , částka, získal žalovaný od žalobkyně dne , datum, (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tabulka umoření). Žalovaný však dne , datum, oznámil žalobkyni odstoupení od smlouvy č. , hodnota, a následně nevrátil získané finanční prostředky žalobkyni, proto žalobkyně předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částky, a tato výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne , datum, , když byla připravena na poště, aby si ji žalovaný vyzvedl, avšak žalovaný si ji osobně nevyzvedl (důkaz: předžalobní výzva ze dne , datum, , doručenka, služba sledování zásilky dostupná na internetové adrese: , Anonymizováno, ://, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, “).5. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy dle této dohody se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem a poplatky vrátit. Tato dohoda byla uzavřena poté, co žalobkyně posuzovala, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z žalovaným tvrzených a doložených příjmů a z tvrzených výdajů, a z lustrace v registrech. Žalobkyně žalovanému na základě dohody poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, , které žalovaný nevrátil, i když žalovaný dne , datum, oznámil žalobkyni, že odstupuje od smlouvy. Žalobkyně kvůli odstoupení žalovaného vyzvala ho k úhradě dlužné částky, a tato výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne , datum, , když byla připravena na poště, aby si ji žalovaný vyzvedl, avšak žalovaný si ji osobně nevyzvedl.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.13. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.14. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženéh