16 C 178/2024-38 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru uzavřené dne , datum, pod č. , hodnota, mezi účastníky řízení, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaná dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, a pojistné ve výši , částka, . Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou předmětné částky, požadovala žalobkyně současně zaplacení zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z úvěrových podmínek, z potvrzení o podpisu smlouvy č. , hodnota, a o vyplacení úvěru č. , hodnota, , z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru ze dne , datum, , z výpisu z bankovního a nebankovního registru, z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou a z výpisu z běžného účtu žalované má soud za prokázané, že žalovaná projevila zájem o poskytnutí úvěru ve výši , částka, s tím, že z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta vyplynulo, že žalovaná v době uzavření smlouvy pečovala o nezletilé dítě a jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši , částka, měsíčně. Žalovaná byla svobodná, bydlela u svého partnera a měla 2 vyživovací povinnosti. Celkové výdaje včetně splátek úvěru představovaly měsíčně částku , částka, . Po zohlednění výdajů a příjmů žalované stanovila žalobkyně disponibilní čistý měsíční příjem žalované ve výši , částka, . Za této situace měla žalobkyně za to, že žalovaná bude schopna řádně a včas splácet úvěr ve výši , částka, ve , Anonymizováno, měsíčních splátkách ve výši , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Roční úroková sazba představovala 19,99 % a poplatek za poskytnutí služby činil , částka, . Rovněž bylo sjednáno pojištění, kdy žalovaná byla povinna hradit měsíčně , částka, . V nebankovních registrech k finančním podmínkám žalované nebyly zjištěny žádné negativní informace. Žalovaná za dobu existence závazku uhradila žalobkyni částku , částka, . Žalovaná nebyla vedena v insolvenčním ani exekučním rejstříku. Je však zřejmé, že žalovaná měla dva další závazky, a to z kreditní karty, kde byl stanoven limit , částka, , zbývající jistina představovala , částka, a výše splátky činila , částka, . Dále měla v roce 2014 žalovaná sjednaný kontokorentní úvěr, kde byl stanoven limit ve výši , částka, . Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti vyplývá, že ostatní členové domácnosti měli mít příjmy ve výši , částka, , avšak tato skutečnost nebyla žádným způsobem prověřena. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalované nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jejím osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalované fakticky úvěr splácet. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že jediným pravidelným příjmem žalované ke dni uzavření smlouvy byl rodičovský příspěvek ve výši , částka, . Žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti a příjem dalších členů domácnosti nebyl žádným způsobem prověřen. Je nepochybné, že rodičovský příspěvek je dávkou, která má pokrýt základní životní potřeby osoby po dobu péče o nezletilé dítě a současně se jedná o dávku, která kompenzuje i potřeby nezletilých dětí. V potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta jsou uvedeny celkové výdaje domácnosti ve výši , částka, , aniž by tato skutečnost byla nějakým způsobem objektivizována. Soud má za to, že s přihlédnutím k výši poskytnutého úvěru a příjmům žalované měla žalobkyně věnovat větší pozornost prověření finanční situace žalované, pokud úvěr měl být splácen po dobu 10 let. Za této situace soud nepovažuje prověření úvěruschopnosti žalované za dostatečné a smlouvu z tohoto důvodu za neplatnou. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni přiznal pouze neuhrazenou jistinu úvěru ve vý