219 C 2/2024-65 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky, když žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru ze dne 22. 12. 2016, v rámci které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil žádnou částku. Proto žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 13. 3. 2017 do zaplacení, poplatků za výzvy ve výši 2 700 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 22. 12. 2016 smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému dne 22. 12. 2016 poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši 7 000 Kč, úrok ve výši 730 % v částce 4 200 Kč do 30ti dnů od čerpání úvěru. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z informací žalovaného, který uvedl, že proti němu není vedena insolvence ani exekuce, je podnikatelem s příjmem 30 000 Kč měsíčně, nemá závazky, nemá vyživovací povinnost, je svobodný a bydlí ve vlastní nemovitosti (informace pro kontrolu a úvěruschopnost). Předžalobní výzvou ze dne 10. 11. 2017 odeslanou poštou stejného dne žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 7 dnů od data výzvy (předžalobní výzva, poštovní podací arch). Žalobkyně neprokázala dřívější upomínání k úhradě dluhu, neboť k jednotlivým výzvám k zaplacení nedoložila doklady o doručení či odeslání.5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům.6. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podléhající úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. byla žalobkyně povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně nedostatečným způsobem splnila povinnost dle cit. ustanovení, když vycházela pouze z nepodložených informací získaných od žalovaného, proto dle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně má právo na plnění z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného plněním z neplatného právního úkonu ve výši poskytnuté jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč. Dle § 1970 občanského zákoníku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu prodlení od 20. 11. 2017 do zaplacení, přičemž lhůta splatnosti nastala na základě výzvy k plnění dle předžalobní výzvy. Ve zbytku soud žalobu zamítl.7. Dle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když úspěšnější žalovaný náklady řízení neúčtoval.