38 C 249/2023-19 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky , částka, s tím, že jistina činila , částka, a poplatek , částka, . Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali.Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, kterou předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku , částka, , a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 6.960 a byla splatná v 53 splátkách po , částka, . Na žalobkyni přešla pohledávka smlouvou o postoupení, žalovaný byl o placení požádán v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení).Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo k uzavření tří smluv o zápůjčce.Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vnikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2392 odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.Soud smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným hodnotí po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce. Věřitel přenechá peněžní prostředky v hotovosti dlužníkovi a ten se jej zavázal vrátit spolu s úroky a další platbou za inkaso v pravidelných týdenních splátkách. Soud také podotýká, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou založenou za účelem podnikání v oboru finančnictví, a tedy účelem uzavření této smlouvy o zápůjčce bylo generovat zisk.Pokud jde o smlouvu o zápůjčce, mohly být dohodnuty úroky, které v tomto případě byly dohodnuty v obvyklé výši. Druhou věcí je však, že byl dohodnut i poplatek za inkaso v případě hotovostní varianty, který má pokrývat náklady za návštěvy zástupce společnosti u zákazníka při výběru týdenních splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso týdenní splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů, pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Žalobkyně a její předchůdkyně mají za to, že poplatek nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti a využila svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše souhrnného poplatku. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy obě smlouvy o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatné podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona.Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu I ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění.Soud z úřední povinnosti zúčtoval bezdůvodné obohacení na straně účastníků a dospěl k závěru, že v případě zápůjčky na částku , částka, byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši , částka, , přičemž žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni částku , částka, započtenou na poplatek a zbývá mu tak vrátit částka , částka, . Ve zbývajícím rozsahu soud nároky žalobkyně jako neplatné zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 22,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,27 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .