8 C 153/2024-40 — Okresní soud v Bruntále

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 56.406,53 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o nároky ze dvou smluv.2. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, požadovala žalobkyně po žalovaném uhradit neuhrazenou jistinu ve výši 39.999,37 Kč, poplatky za pojištění ve výši 351,63 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že z této úvěrové smlouvy žalovaný načerpal částku ve výši 46.059 Kč a zaplatil celkem 28.975 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 1. 2024 a domáhá se úhrady uvedeného vzniklého dluhu. Dále byla mezi účastníky uzavřena dne 11. 1. 2019 smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Žalovaný z tohoto úvěrového vztahu načerpal částku 26.484 Kč a uhradil 28.499 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 10. 1. 2024 a požaduje uhradit nesplacenou jistinu ve výši 13.999,53 Kč, poplatky ve výši 196 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. K oběma nárokům pak žalobkyně požaduje běžící obchodní úrok 15 % ročně vždy z dlužné jistiny a plynoucí zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 16. 4. 2024 do zaplacení. Současně vždy žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z dlužné jistiny vždy od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024. Splatnost závazku pak žalobkyně vyvozuje k výzvě o zesplatnění obou úvěrů.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.4. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Z listin předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že nejdříve byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva dne , datum, - Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Následně účastníci uzavřeli smlouvu – Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, dne , datum, (viz uvedené smlouvy).6. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Jednalo se o úvěr revolvingový, bezúčelový, spotřebitelský. Výše úvěru činila 14.000 Kč. Bylo sjednáno splácení úvěru v pravidelných měsíčních splátkách s úrokovou sazbou 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný byl ve smlouvě o úvěru označen jako fyzická osoba spotřebitel (smlouva o úvěru). Dále byl žalovaný specifikován jako svobodný, druh bydlení u rodičů, počet dětí 0, zdroj příjmů zaměstnanec 15.000 Kč, ostatní příjem členů domácnosti 0 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 0 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik). Žalovaný načerpal částku ve výši 26.484 Kč (tvrzení žalobkyně, výpis čerpání, splátek a úhrad) a uhradil celkem 28.499 Kč (tvrzení žalobkyně, výpis úhrad). Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru výzvou z 10. 1. 2024 nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy (výzva ke splacení celého úvěru z 10. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu z 11. 1. 2024).7. Dále má soud za prokázané, že mezi účastníky byla , datum, uzavřena flexibilní půjčka – smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovaný je zde označen jako svobodný, počet dětí 0, vzdělání střední, typ bydlení u rodičů, zdroj hlavního příjmu zaměstnanec s měsíčním příjmem 19.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 13.000 Kč. Je uveden zaměstnavatel , právnická osoba, . a zaměstnán od 9/2020. Jedná se o bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 40.000 Kč, roční úroková sazba 27,88 %, výše minimální měsíční splátky 1.317 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru). Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 46.059 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 28.975 Kč (viz přehled úhrad a splátek úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 10. 1. 2024 (výzva ze dne 10. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 1. 2024).8. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně v žalobě tvrdila (k oběma smlouvám), že vždy před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku a žalobkyně pak prověřuje veřejné registry. Žalobkyně předložila soudu metodiku – výklad k posouzení úvěruschopnosti klienta, kde vysvětluje, že zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnost, příjem partnera a další skutečnosti a zjišťuje částku životního minima klientů dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klienta. Dle údajů v NRKI je vždy vypočítáván MLS na domácnost i žadatele. Žalobkyně pak kontroluje klienta v externích registrech SOLUS a NRKI, CEE a ISIR.9. Po právní stránce posoudil soud uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy každá smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.10. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).12. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele u obou shora uvedených úvěrových případů, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděný příjem. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péč