14 C 243/2024-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 570,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 74 570,86 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, a částky 20 000 Kč, a to z titulu neuhrazené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a smluvní pokuty z ní vzešlé. K podané žalobě se žalovaný nevyjádřil.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu žalovaného v registrech NRKI a BRKI, vyšla z údajů sdělených žalovaným v kartě klienta, zejména z informací o jeho osobě, jeho příjmech a výdajích, kdy žalovaný své příjmy žalobkyni doložil daňovým přiznáním z roku , Anonymizováno, . Žalobkyně na základě toho vyhodnotila, že žalovaný je úvěruschopný.3. Na jednání konaném dne 17. 3. 2025 nebyl žalovaný přítomný, proto se jednalo v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně při jednání vzala svou žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 600 Kč z nároku č. 1, přičemž tato částka odpovídá dvěma poplatkům po částce 300 Kč za poslání upomínek.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že: Žalovaný dne , datum, sdělil žalobkyni, že žádá o úvěr ve výši 40 000 Kč, je svobodný, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, má příjem ve výši 33 256,5 Kč měsíčně, a jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 3 500 Kč. K žádosti žalovaný doložil žalobkyni daňové přiznání z roku , Anonymizováno, (důkaz: zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Žalobkyně vyplněný návrh na poskytnutí úvěru, jakož i jiné údaje prokazující schopnost žalovaného řádně splácet úvěr (lustrace žalovaného v registrech), posoudila a téhož dne s žalovaným uzavřela písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky i s úroky a poplatky vrátit, současně se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud nebude vracet poskytnuté prostředky žalobkyni řádně a včas. Finanční prostředky ve výši 40 000 Kč získal žalovaný od žalobkyně dne , datum, (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tabulka umoření). Žalovaný žalobkyni vrátil pouze 14 500 Kč, proto žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 13. 10. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 7 dnů od doručení výzvy, a tato výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 17. 10. 2022, když byla připravena na poště, aby si ji žalovaný vyzvedl, avšak žalovaný si ji osobně nevyzvedl (důkaz: předžalobní výzva ze dne 13. 10. 2022, dodejka).5. Soudem zjištěný skutkový stav je tedy následující: Žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu nazvanou Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy dle této dohody se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky i s úrokem a poplatky vrátit, současně se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, pokud nebude vracet poskytnuté prostředky žalobkyni řádně a včas. Tato dohoda byla uzavřena poté, co žalobkyně posuzovala, zda žalovaný je schopen řádně splácet úvěr, a to zejména z žalovaným tvrzených a doložených příjmů a z tvrzených výdajů, a z lustrace v registrech. Žalobkyně žalovanému na základě dohody poskytla dne , datum, finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný zcela včetně poplatků a úroků nevrátil, když vrátil pouze 14 500 Kč. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy, a tato výzva se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 17. 10. 2022, když byla připravena na poště, aby si ji žalovaný vyzvedl, avšak žalovaný si ji osobně nevyzvedl.6. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.7. Dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Vzhledem k učiněnému částečnému zpětvzetí žaloby soud řízení částečně zastavil co do částky 600 Kč (výrok I).14. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně měla vůli s dlužníkem coby spotřebitelem uzavřít smlouvu o úvěru, která ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla smlouva spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména tím, že porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uv